Zvířecí spasitelé lidských životů
2.díl
V předchozím prvním dílu nového seriálu jsme se věnovali tvorům, kteří mají co do činění s lidskou krví – ať už jako její čističky, nebo případní novodobí dárci. I tentokrát se vypravíme za zástupci protipólu hýčkaných a milovaných domácích mazlíčků. Ani je nemíváme v lásce a z estetiky by rozhodně nedostali jedničku. Do kapsy ale hravě strčí i ty nejlepší chirurgy. Svými ústy nahrazují skalpely a pily lidí v zelených pláštích na operačních sálech. Někteří z nich tak zachraňují lidské ruce i nohy v situacích, kde by bezradný lékař volil amputaci.
Léčí svou slabostí pro nechutnosti
Parazité jako protizánětová jednotka
Dávný instinkt člověku podvědomě velí pilovat odolnost i vůči parazitům, ač se s nimi třeba po generace nesetkal. Jeden z projevů této „imunitní tradice“ můžeme pozorovat i dnes, například na dětském pískovišti. Malé děti si hrají v písku a čas od času si strčí hrstičku do úst. Tělo si podle pradávného zvyku říká o látky, které stimulují vývoj imunního systému.
O koho jde: červ tenkohlavec prasečí (Trichuris suis)
Léčivo: vyvolání imunitního poplachu
Zajímavost: pomáhá vlastním šokem
Podle Joela Weinstocka, gastroenterologa na Universitě v Iowě, doplácíme střevními záněty na vymydlená těla. Lidská imunita je zvyklá bojovat s bakteriemi a viry, ovšem zhýčkaná nedostatkem setkání s parazity. A tak reaguje při nenadálém shledání s parazitem natolik hystericky, že může spustit zánět. Parasitologové tvrdí, že od začátku 19. století v půdě značně prořídla pestrost druhů parazitů. To imunita lidí v rozvojových zemích, kde je boj s parazity stále běžnou věcí, si nemá možnost prakticky ani vydechnout. A tak sice musí ovládat boj s parazity pořádně zblízka, zato však nemusí likvidovat střevní záněty. Není náhoda, že zánětlivé střevní nemoci, kupříkladu i Crohnova choroba, postihují téměř výlučně vyspělé regiony – Severní Ameriku, Evropu, Japonsko či Austrálii. Dokonalou obranou by se měl stát koktejl obsahující tisíce vajíček prasečích červíků.
Mikroskopický tvor by člověka sám od sebe nenavštívil ani ve snu. V lidském těle se cítí natolik nesvůj, že do 8–10 dnů umírá. Imunitní systém samozřejmě ihned rozpozná, že tělo osídlil vetřelec, a spustí obvyklý repertoár pátracích akcí k jeho identifikaci, aby mohl cíleně zaútočit. Nicméně, v tomto případě nepochodí. Vajíčka se uchytí podél střevní stěny v oblasti dvanáctníku, a stihnou vylíhnout v červíky. Protože ale nemají správného hostitele, zemřou po přibližně 8–10 dnech. Než se imunita dopátrá výsledku a spustí ostrou reakci, nemá proti komu bojovat. Polní cvičení ovšem absolvuje. Z tohoto důvodu podstupuje pacient pití roztoku s neviditelnými vajíčky opakovaně a imunita provádí jeden nácvik za druhým.
[hidepost=0][/hidepost]