Milan Šteindler – „Aspoň jsem to zkusil“

Režisérovi a herci Milanovi Šteindlerovi, kterého máte jistě dobře zapsaného v paměti a netřeba vyjmenovávat jeho nesčetné filmové role, režijní a scénáristickou práci, jsem při našem setkání dala pár časopisů a jako dárek knížku od Jima Humbla MMS – Převrat v léčení nemocí. A on na to povídá: „Ó, tak to vám děkuji vřele a pěkně, takovýhle dar je pro hypochondra opravdové požehnání!“ Následuje má podrobná rozprava o MMS, které poslední dva měsíce intenzivně sama užívám, a když zmíním, že to ale je cítit trochu jako desinfekce, pan Šteindler opáčí: „to mi nevadí, když jsem mohl v mládí pít okenu a rum, tak dezinfekci zvládnu taky!“

Milane, a vám nepřijde, když vám někdo řekne, že jste hypochondr, jako pejorativní označení?
To je možné, a proč ne? Ale o co zní hůř hypochondr než třeba psychiatr?

Tak málokdo o sobě třeba sám řekne: jsem nervově labilní…
To jsem neřekl! Každý hypochondr nemusí být nutně nervově labilní!

No já vím, ale v podstatě je to podobné, jako když někdo řekne: ten je strašně citlivej… a jiný řekne: ne, ten je labilní… a pak se můžeme ptát, kde je ta hranice mezi tím?
To je jenom v tom, jestli vás někdo chce ponížit nebo vyzdvihnout. Když o vás někdo řekne, že jste nervově labilní, uvádí Vás do jiné kategorie. Jako když řeknete, že je někdo hodnej… a vyznívá to, že je blbej. Kdyby chtěl, může to říct tak, že to vyzní láskyplně. Nakonec vždycky o vás někdo někde řekne něco nepěkného… co s tím máme dělat…?

No buď si to vzít osobně a urazit se, nebo se tomu usmát, mávnout nad tím rukou a ustát to. Případně se zamyslet nad tím, proč si to ten člověk myslí.
Proto bych měl asi dodat, že jsem „hrdý“ hypochondr… a bojovník s přechozenou boreliózou. Mluvím tedy ze zkušenosti. Kombinace čínské medicíny a klasické léčby – které se nevyhýbám – mi pomáhá. Přitom ta moje verze klasické „západní“ léčby je zase mimo normy běžně užívané medicíny. U mě kombinace těchto dvou metod, které vlastně nejsou uznané pojišťovnou, funguje. Nechápu, proč v jiných zemích pojišťovny platí alternativní medicínu, a u nás ne. Důležité přeci je, jestli to pomáhá a ubývají pacienti. Ale vývoj nezastavíte, jednou to přijde.

To jste tedy spíše pacient než hypochondr.
No, já říkám, že hypochondr, protože lékaři nemají rádi termín „poučený pacient“. Nemluvím o člověku, který jen „žere“ prášky. Hypochondr je určitý stav připravenosti, protože je důležité, nenechat se překvapit! Takže já jsem připraven na všechno, co mě ještě v životě potká. No a když třeba někam cestujeme, tak bývám lékárníkem výpravy.

A kdy jste se začal „připravovat“, jak to vzniklo?
To vyplynulo samo už před lety, asi s tím, když běháte několik let po doktorech, všichni tvrdí, že jste zdravý, a říkají: „to máte psychické, jděte na psychiatrii.“ Z toho vyplývá, že na psychiatrii se nám tedy hromadí lidi s boreliózou. Pan profesor Vinař – náš přední lékař v oboru psychiatrie a farmakologie –koukal do výsledků a pak mi řekl: „no ano, máte depresi, ale já mít boreliózu jako kráva, tak mám taky depresi jako kráva.“

A máte depresi?
Depresi mám, když to lékaři berou jen přísně podle norem, které si každý vykládá jinak. Když máte štěstí a jsou ochotni se vámi zabývat lidsky, tak mě přejde. Byl jsem v nemocnici a omylem jsem šel k jinému lékaři, než jsem měl, a říkal jsem si – když už jsem tady, tak mu ukážu výsledky, co s sebou mám. A on mi říká: „prosím vás, nedělejte z toho vědu, jak čtu laboratorní výsledky, z mého pohledu jste zdráv! To jsou všechno jenom paměťové protilátky, někdy jste se s tím setkal, ale nic vám není.“ Povídám: „a proč jsem tedy tak unavený a strašně mě bolí svaly a klouby?“ A on: „tak to víte, nejste nejmladší…“

[hidepost=0][/hidepost]