Obložme se!
Obložené chlebíčky známe všichni. Doporučení nejzákladnějšího obkladu, který nás ve vyřčenou chvíli jistě ještě víc popudí („dej si mokrý hadr na hlavu“), nejspíš také. Ale jak správně používat léčebné obklady?
Moje babička, a později to potvrdili mnozí léčitelé a bylináři, se kterými jsem měl možnost mluvit, doporučovala základní pravidlo:
Před použitím jakéhokoli obkladu je třeba namazat pokožku doma škvařeným sádlem.
Pokud nemáme čuníka tak akorát ke zpracování, nebo jej sice máme, ale chceme ho ještě chvíli vídat v plném zdraví, použijeme alespoň máslo, malou vrstvu čisté lékařské vazelíny či ještě lépe univerzální Indulonu. Děje se tak pro lepší vstřebatelnost léčivých látek a zároveň také pro ochranu citlivější pokožky před některou možnou agresivnější složkou použité suroviny.
Další zásadou je, že nejčastěji používané obkladové suroviny – cibule, česnek a křen – a to jak na chlebíček, tak třeba na naražený malíček – prostě na tělo – musí být naprosto zdravé a nenahnilé.
Obklad (dříve se používalo slovo náčinek) se přiloží přímo na postižené místo. Látku nasáklou bylinným odvarem nebo v gáze zabalenou používanou surovinu či směs přiložíme na ošetřované místo a zafixujeme druhým kusem látky, gázou, šátkem, plátýnkem.
Nač studené, nač teplé
Obklady se používají teplé či studené, vzhledem ke konkrétním potížím i zdravotnímu stavu jedince. Obecně platí pravidlo, že studené obklady používáme spíše při akutních bolestech a úrazech, jako například výrony, vymknutí, pohmožděniny, štípnutí či bodnutí hmyzem a zánětech. Teplé obklady přikládáme na chronické bolesti, bolesti namožených a ztuhlých svalů, při kolice, bolesti uší a tváře (pozor, ne při pulsující bolesti, která značí rozvíjející se zánět).
[hidepost=0][/hidepost]