Zdravý nemocný Luděk Sobota … chodí na návštěvu v sobotu…

„Když hrajete drama, nikdo nepředpokládá, že by vás to mělo rozesmát, lidi sedí a koukají (dokud neusnou ☺). Podle potlesku pak poznáte, jestli se jim to líbilo. Ale komik musí rozesmát pokaždé, protože je to jeho životní úkol. Když se mu to nepodaří, pak neuspěl,“ říká Luděk Sobota. Komik, kterého netřeba zdlouhavě představovat, protože jeho nezaměnitelný projev dávno zlidověl.

Před rozhovorem jsem měla k dispozici dvě telefonní čísla. Na prvním, které jsem zkusila, se naštěstí ohlásila manželka Adriena Sobotová. V té době zrovna běžel seriál Okresní přebor, díky kterému Luděk Sobota slaví triumfální návrat na veřejnost a je oceňován kritiky. Po léta se k jeho výkonům vyjadřovali spíše v pejorativním slova smys – lu, i když mezi lidmi jeho projev a scénky zlidověly. Byl tedy všemi možnými redaktory již poněkud obtěžován a uháněn. Do rozhovoru se Sobotovým evidentně moc nechtělo. Když jsem ale paní Sobotové řekla, že Nová Regena je časopis zaměřený hlavně na zdraví a alternativní léčení, zpozorněla. Abych to ještě trochu přiživila, slíbila jsem Sobotovým náhled do osobního horosko pu. Domluvily jsme se, že zavolám za hodinu a paní Adriana žádost mezitím Luďkovi „předestře“. Byla tu však již značná šance na úspěch, neb právě o zdraví si Luděk Sobota prý povídá nesmírně rád.

Za hodinu zazvonil telefon. Nezaměnitelným hlasem se do sluchátka ozvalo: „Ehehe, tady Sobota. Tak my bychom tedy měli čas na ten rozhovor. Co třeba v sobotu?“ Vzniklý rozhovor jsme museli dost pokrátit, a míra toho, co vše již Luděk Sobota pro své zdraví vyzkoušel, byla překvapivá. Dá se říci, že Luděk Sobota je opravdu velmi specifický pacient a experimentátor. Přes to všechno (nebo možná díky tomu?) vypadá velmi dobře a dosti zdravě ☺.

Co vás vlastně po zdravotní stránce nejvíc trápí?
Nevím, jak to honem všechno vyjmenovat. Stručně řečeno: Mám asi žaludeční neurózu.

Klasická žaludeční neuróza je ale spíš jednorázový problém, který se projevuje při nějaké vypjaté či stresové situaci, např. před zkouškou, pracovním pohovorem a podobně. Zažili jsme ji snad všichni…Je to u vás nějaké extremní?
To ano. Zpočátku, když jsem začínal na divadelní fakultě dělat divadlo, strašně jsem ho nechtěl dělat tak, jak to učili. Ale nutili nás k tomu. Ve školním divadle jsem měl pak při jedné premié – ře strašnou trému, dostal jsem šílenou horečku, v zákulisí jsem tak zvracel, že mě profesor Sklenčka odvezl do nemocnice. Nejdřív na Petřín, potom do Motola, ale nikde nezjistili, co mi je. Pak jsem spal v Motole v nemocnici. Ve dne jsem spal, v noci jsem spal. Potom jsem jim řekl, že chci zase jít hrát, protože v sobotu jsme měli představení. Krásně jsem se tam vyspal. Ptal jsem se jich, co mi bylo a oni mi napsali diagnózu: španělská chřipka. Ani oni asi nevěděli, co to je. Teprve později jsem se dopídil, že žaludeční neuróza je vlastně lidové označení pro vleklé a někdy skutečně mimořádně obtěžující potíže s trávením. Je to funkční porucha, kdy vyšetření třeba ani nic neukazují, ale potíže trvají. Všechny ty příznaky jsou dost nepříjemné: bušení srdce, bolest hlavy a břicha, omdlévání, pocit na zvracení, průjmy, zácpy. Neschopnost pohnout se, promluvit, poruchy soustředění, výpadky paměti a tak dál…

Dalo by se skoro říci, že vám přístup a tlak školy způsobil tyhle zdravotní potíže. K čemu vás ve škole vlastně nutili?
Měl jsem rád filmové grotesky a Vlastu Buriana. Sám jsem chtěl být komikem, ale rozhodně ne normálním hercem. S tím jsem na tu školu šel. Chtěl jsem jít tímhle směrem, ale tam se mě to snažili odnaučit. Komika se naučit nedá a tady si jí kritici moc neváží. Nevím, jestli se tam změnil systém výuky, ale tenkrát to bylo podle Stanislavského, tedy že dobrý herec je ten, co zahraje takzvaně všechno… a bude to naplno prožívat. Zatímco já jsem jim na to řekl (už tenkrát jsem to věděl), že když zahraje absolutně všechno, tak ve výsledku nezahraje nic. Protože dobrý herec, když je opravdu dobrý, musí postavě vtisknout hlavně sama sebe, potom je přesvědčivý pro diváka.

Před nástupem na divadelní fakultu jste neměl s trémou problémy?
Až teď po vaší otázce jsem si uvědomil, že to vlastně opravdu vzniklo tam…

Co se vám na to osvědčilo, co vám teď pomáhá?
Teď zrovna beru MMS a jsem spokojený, zdá se, že účinkuje. I když jsem to možná trochu pomotal, protože jsem měl zmatek v tom, jak se přesně bere.

U MMS (přípravek Master Mineral Solution autora Jima Humbla – pozn. redakce) jde hlavně o pravidelnost. V Nové Regeně dokonce byly několikrát zveřejněny časové a dávkovací protokoly k MMS.
Na to se právě musím pořádně informovat. Asi jsem to bral špatně, protože Jim Humble tam například v Klářině receptu píše – brát šest kapek MMS a za hodinu zase šest… Já jsem si to takhle vzal, ale myslel jsem, že tímhle způsobem se MMS má brát třeba jeden den, druhý a nanejvýš třetí, a že budu vyléčený. Už jsem na neurózu vyzkoušel všechno možné. Také jsem zkoušel ajurvédu, ale to je na mě moc slabý čajíček. Potřeboval bych rychlou a účinnou léčbu. Když to trvá příliš dlouho, přestane mě to bavit a také samotná medicína je často nechutná, tak se na to vykašlu. No a takhle já se léčím celý život. A za chvilku jsem ve stejném problému, jako jsem byl předtím ☺…

[hidepost=0][/hidepost]