Jahoda, zdraví a chuťových pohárků lahoda
Obecnost léčivé rostliny jahodníku lesního (obecného) je dána asi hlavně tím, že se sbírá v obecních lesích, na obecních mýtinách a tak obecně všelijak po řídké lesní krajině a vůbec všeobecně. S výjimkou lesů soukromých, luk, kde rostou luční odrůdy méně zdravotně účinné, nebo zahrad a polí, na nichž se pěstuje kulturní forma jahodníku. Jeho léčivost je uváděna jako nulová. Ovšem chuť má v mnoha případech skoro stejně skvělou a je toho plná pusa hned a ne až po hodinovém sběru.
Celkem nikoho nepřekvapí, že z jahodníku lesního se sbírají plody, a většina lidí ví, že se sbírá i list. Pokud možno bez řapíku. Plod při případném sušení velice voní, ale po nasušení již nijak významně. List naopak. Při sušení příliš nevoní, ale nasušený vypouští příjemné jemné jahodové aroma. Nevypouští ho ale daleko, takže jeho sušení ani skladování není nápadné. Myši si však všimnou… a rády se zde nevonně peleší, což ale potěší ochránce myší.
Sběr mladých nezahořklých listů jahodníku na lesních mýtinách s přiměřenou vlhkostí na hlinitých půdách způsobí většinou brzkou bolest zad extrémně namáhanými svaly (vzpřimovači trupu) z hlubokého předklonu. Při narovnání vám pak drhne v zádech a potřebujete namazat kostivalovým mazáním a měsíčkovým olejem (kdo maže, ten nevrže). Je to dáno tím, že jahodník je nízká rostlinka a její trsy rostou řídce a celkem daleko od sebe. V případě dřepu to zase odnesou kolena. Řešení je stejné. Lze si na to ale někoho zjednat… Například Marušku, jak se praví v inspirativní pohádce O dvanácti měsíčkách. Ovšem zde to byl záporňácký projev šikany.
Plody jahodníku lesního jsou velké asi jako borůvky, ale nebývá jich nikdy tolik, aby po jejich aplikaci začerstva do pusy ještě zbylo na nějaké jiné použití, například sušení. Kdyby ale přeci ano, tak bych doporučil uvařit marmeládu nebo sirup. Jahodové aroma těchto produktů i jejich chuť by asi bylo těžko překonat jinými zde rostoucími plody čehokoliv. Nicméně teplem při vaření by se částečně vytratil léčivý vliv čerstvých plodů na dnavé choroby. Takže bude asi nejlepší uchovávat plod lesního jahodníku v mrazáku.
Jahůdky na pihy, játra i dnu
Plody se tradičně používaly i zevně rozmačkány v obkladu nebo v řezech na zbělení pih či pigmentových skvrn stárnoucí nebo jinak nevhodně ztmavlé pleti. Také se takto používaly na drobné popáleniny nebo plošněji na spáleniny od slunce.
Vnitřně plody jahodníku údajně posilují játra a mají mírné antibakteriální vlastnosti, takže se doporučovaly při zánětech žaludeční sliznice, tamním výskytu helicobactera pilorovitého, žloutenkách a horečkách. Také se jahody nakládaly do vína nebo kořalky a po lžících podávaly až do úplného uzdravení nebo dokud se člověk strefil do pusy. Druhá možnost v případě silnější kořalky mohla nastat poměrně brzy. Když se do toho přidá ještě slazené kondenzované mléko, vznikne mňam babské pití s následkem omezení bilaterálních (vzájemně postranních) rozhovorů původně za stolem, avšak končeje záhy pod stolem.
Jahody s mlékem a cukrem bez alkoholu byly dříve oblíbeným lékem při dně. Vzhledem k tomu, že se užívaly vnitřně, se oblíbenosti této terapie vůbec nedivím. Jako věčně hladový voják základní služby jsem nechodil na vycházky jen do hospodských osvěžoven (jako většina spoluvojáků), ale do i cukráren, a tam jsem užíval opravdové jahody se sladkou opravdovou šlehačkou, dával jsem si máslové věnečky z opravdového másla, bez margarínu a vůbec jsem si tehdy nemyslel, že zrovna tohle byly ty opěvované zlaté časy našeho mládí, které se už nevrátí, kdy bylo všechno jinak (například se nezamykalo)… Až zhubnu, tak se zeptám někde ve skutečné cukrárně, jestli ještě vedou jahody se šlehačkou a ne divný jahodový kompot bez vůně s příchutí plechovky s rostlinnou šlehačkou ze spreje… a věnečky z másla a rakvičky a ještě jeden pohár s lesními jahodami… Tuhle část by neměly číst některé ženy se schopností přibývat na váze pouhým pohledem na uvedené laskominy.
[hidepost=0][/hidepost]