Medicína v území rajských ptáků
V hlubokých tropických lesích kolem „Rajčí řeky“ stačí jen letmý pohled vzhůru. Ve vršcích korun stromů tu žije nejeden tvor, kterého spatříme už jen na blízkých ostrovech a v severní Austrálii. Právě tady se nachází země zaslíbená i rajkám, ptákům, jež mnozí lidé považují za nejkrásnější na světě. Papua – Nová Guinea je rájem ale i z jiných důvodů. Pobřeží lemují kokosové palmy a kakaovníky a hlavně – na žádnou nemoc se tu neumírá.
Na Nové Guinei obléká smrt mnohem poetičtější kostým než u nás. Je rafinovanější a má více tváří. Žádná nemoc, tedy třeba ani taková malárie, totiž na Nové Guineji rozhodně nechodí sama od sebe. Má svého „vodiče“, jako marioneta. Bývá jím zlý duch masalaj, ale i zášť jiného člověka, který se tak stává zlým kouzelníkem, sangumou. Nemoci oba používají jako nástroje nenávisti či pomsty. Být sangumou je přitom velmi snadné. Velmi to připomíná v našich končinách známé nařčení z čarodějnictví.
Průvodci do jiných dimenzí
Příchod do vesnice v novoguinejské nížině začíná vždy posezením a nabídkou společného žvýkání betelových ořechů. Semena betelové palmy (Areca catechu) se žvýkají vždy společně s jehnědami pepřovníku (Peper betle) a mletým vápencem. Směs má sice chuť značně nevalnou, zato však přímo kypí koktejlem alkaloidů. A tak nabízí mírný výlet do euforických dimenzí. Krom toho zahání únavu i hlad. Betel je zároveň medicína, anthelminetikum a vasokonstriktikum, lék proti špatnému dechu, ale i coby „elixír lásky“. Jen sliny dostávají rudý nádech a zuby po desetiletích žvýkání barvu uhlu. To alkohol je na Nové Guineji dostupný pouze 30 let, a tak s konzumenty mává celkem úctyhodně. Populární opojnou pochutinou zdejšího pobřeží je kava, tedy vodný extrakt z kořenů pepřovníku Piper methysticum. Je plný alkaloidů, takže z ní nelze vyrobit alkohol, leč nabízí významný a nenahraditelný duchovní rozměr – komunikaci s duchy mrtvých předků. A tak ozvláštňuje hlavně slavnostnější příležitosti, pro všední dny se výborně hodí společensky vysoce prestižní alkohol, stále vnímaný jako populární novinka, kterou sem dopravili běloši. Na druhou stranu, marihuana je zde zakázaná.
Jen nenaštvat kouzelníky
Kde jsou nadpřirozené síly, tam zákonitě přichází čas rituálů, tradic, pověr, zvyků a přikázání. Papuánci věří na duchy a na trpaslíky. Nevyplácí se třeba postavit si dům v mokřinách nad obydlím masalaje. Není divu, že se zlobí a rozhazuje náruče nemocí na všechny obyvatele domu, dokud se nepřestěhují. To se sangumy je to ještě těžší. Jsou záludní, vykutálení, dobře utajení a pracují jak z vlastní škodolibé vůle, tak na objednávku. Odhalit je bývá proto nadlidský úkol. Když rodičům zemře dítě, pečlivě zkoumají, kdo z vesničky vykazuje znaky sangumy a koho je proto třeba zabít. Jakékoliv podivínství, odchylka od normálu, nápadnost, to vše vzbuzuje okamžité podezření. A protože stále někde někdo umírá, jsou hony na sangumy, jejich zabíjení, ale i zabíjení v odplatě za zabití nespravedlivě obviněného sangumy vlastně takřka běžnou součástí společenského soužití.
[hidepost=0][/hidepost]