Tvořivé Feng Shu – Kde v bytě najít sám sebe?

Jak se stát lodivodem (stopařem) svého života

Někdy člověk neví, kam by se vrtnul. Myšlenky víří, stres tlačí… nechme chmurného krákorání, tohle známe všichni a většinou v tom žijeme nepřetržitě roky, často už si skoro ani neumíme představit něco jiného. Ale šance tu je – na změnu není nikdy pozdě. Vždycky můžeme z koloběhu a předem známých a vyšlapaných cestiček vystoupit, najít sami sebe a trochu změnit běh života, pokud se nám to, v čem se právě nacházíme, moc nepozdává.

Jeden z mých učitelů říkal: když budeš pořád dělat to samé, co dřív, získáš jen to, cos už měla. Čili, vážení přátelé, chcete-li opravdu do života něco nového a najít sami sebe, je čas na změny. Jenže nejdřív taky musíte zjistit, co vlastně chcete získat, abyste se ve svém novém životě nemotali jako nudle v bandě, jak říkala pro změnu moje babička. Ale upozorňuji vás – změny aspoň v prv – ní fázi – bolí. Musíte opustit jistotu známého a prožitého a pustit se do neznámého dobrodružství. Nicméně stojí to za to, slibuji! Posunete si hranice, budete si víc vážit sami sebe a získáte jistotu na další objevné kroky.

Vypněte civilizaci
Kudy na to? Máte dvě možnosti: buď si, stejně jako indiáni, naordinujete třídenní klid a “vypnete” civilizaci, abyste měli šanci uslyšet sami sebe, nebo se ke svému nitru a přáním v něm dobře ukrytým dostanete přes práci s prostorem.

Takže nejdřív první, rychlejší, ale těžší indiánská varianta: vypněte mobil, počítač, televizi, kamarády a známé, kteří mají tendenci vám radit, vygumujte zkrátka na tři dny svůj běžný život. Indiáni odcházeli na poušť, vám bych radila alespoň odjet někam do přírody, kde to neznáte, kde budete mít šanci být co nejvíc sami, a kde budete moci co nejméně mluvit. Nenechte se vyrušovat. Vzpomínejte, čím jste chtěli být jako děti, co jste chtěli dělat. Dětství je doba, kdy ještě známe svou životní cestu, teprve postupem času začneme zapomínat. Rodiče řeknou něco, kamarádi něco jiného. Tuhle někdo něco pohaní, onde někdo něco jiného pochválí a my zapomínáme, kdo jsme, kam jdeme, i co máme rádi a co nás doopravdy těší a naplňuje. Tím, že nastolíte vnější ticho, můžete svůj vnitřní hlas zase zaslechnout. Zase se vám mohou v mysli vynořit stará přání a vy můžete přijít na to, co by vám v životě dělalo radost a potěšení. Aspoň to zkuste.

[hidepost=0][/hidepost]