Umění naslouchat a nechat se vést – Sibiřští šamani léčí i v 21. století
Je 13. století a Evropa zná z okolního světa zatím jen Asii, daleký Orient a sever Afriky. V té době přináší Evropanům první zprávu o šamanech střední Asie Vilém z Rubruku. Nazývá je však divini či divinatori. „Všichni čarodějové, zaříkávači a věštci si tu říkají ,chán‘,“ píše. „A po nich se ,chán´ nazývají i zdejší panovníci. Neboť vláda u těch lidí je založena na proroctví.“
Poprvé slovo „šaman“ zapisuje až v druhé polovině 17. století protopop Avvakum Petrovič, který se s ním setkává mezi tunguzskými kmeny východní Sibiře. První pokus šamana definovat pro změnu činí racionalista Denis Diderot. Líčí je jako šarlatány s funkcí kněží, kouzelníků, čarodějů a lékařů. Za lidmi, v jejichž kultuře šamanismus kvete i v 21. století, se vypravíme k jihosibiřské – mu národu Tuvinců. V Kyzylu, hlavním městě Tuvy, autonomní republiky Ruské federace, je vyznačen geografický střed Asie. Kočovníci z jurt prostřednictvím svých šamanů vyjadřují mimo jiné svou pokoru a sounáležitost s přírodou. Podobnou úctu jako k horám, řekám a stromům, přesněji řečeno k jejich duchovním ochráncům, odnepaměti projevovali svým blízkým, ale i cizím lidem. Kdokoli, kdo potřeboval pomoc, se mohl s důvěrou obrátit na kohokoli. Jen výjimečně byl odmítnut. Jurty pastevců vzdálených od civiliza – ce jsou potřebným otevřené dodnes.
Stádo za vlásky
„Takové nehodné děťátko,“ říkají tuvinské maminky s láskou, aby ochránily ratolesti před zlými duchy, kteří by jinak dítka odnesli. Až ve třech letech věku je smějí poprvé oslovit jménem a poprvé ostříhat vlásky. První stříhání se stává velikou slavností pro celou rodinu. Příbuzní si ostříhané vlasy „kupují“ za ovce, koně, předměty nebo peníze. Zároveň dávají dítěti před celou rodinou neodvolatelný a na věčné časy platný slib. Daruje-li Tuvinec několik ovcí, stará se o ně, dokud dítě nedospěje. Pak si může kdykoliv své rozmnožené stádo vyzvednout a naložit s ním, jak uzná za vhodné.
Dárek nad dárky
Podobně nedotknutelný je svatební dar. Obě matky podle tradice vítají novomanžele čajem s mlékem a uvádějí je do čela hodovní tabule. Svatební hosté jeden po druhém do mikrofonu přede všemi stvrzují, čím chtějí mladé manžele obdarovat, a připojují poetická a dojemná přání. Vůbec přitom není na závadu, doprovází-li upřímné vinšování, třeba „ať je vaše mysl čistá jako průzračné nebe nad tuvinskou stepí“ kromě věnování stád ovcí či koní též dárek poněkud prozaičtější. Doba se přece jenom posunula a tak i v Tuvě najde uplatnění automatická pračka, mikrovlnka nebo jiný výdobytek moderní civilizace. Svatba je především oslavou spojení dvou rodů, až potom svazku dvou lidí. Rod ženicha a rod nevěsty se navzájem obdarovávají tučnými beraními oháňkami, symbolizujícími hojnost a blahobyt.
Kult ohně s čekací lhůtou
Podle tradice je novomanželům zapovězeno vykonávat tuvinský nejpodstatnější rituál – uctívání ohně. Jejich duch ohně je nyní novorozencem a musí do své dospělé podoby teprve dorůst. Oheň je tu posvátný, proto se mu pastevci do dnešních dob stále klaní. Ztělesňuje pramen všeho živého, nepozemskou sílu, božstvo. O ohniště musí být dobře pečováno. Před začátkem rituálu je vynesen popel, očištěno okolí, vytvořena hranice z tenkých dřívek a připravena obětina z berana. Tento obřad vykonává šaman, ale i láma nebo láma-šaman. Od 13. století se tu šama – nismus snoubí s buddhismem jako sourozenci. Ohňový rituál člověka navrací k přírodě, k zemi, k nebi, k vodě.
[hidepost=0]
Zplodit nový život
Spojení dvou životů v manželském svazku vět – šinou přirozeně následuje samozřejmá snaha o zplození života nového. Ani Tuvě se však nevyhýbají problémy současného světa, včetně potíží s otěhotněním. Tuvinští šamani říkají, že rozhodne- li se žena rodit v pětatřiceti, může být už v některých případech pozdě. Především pro nejrůznější gynekologická onemocnění, daň za moderní životní styl. Ženský organismus se podle šamanů prostřednictvím porodů obrozuje a regeneruje, neplodností a bezdětností se sám chrání před nepřirozeným a nezdravým vlivem současného života mladých lidí. V dětech je bohatství. A tak šamani konají, co mohou. Snaží se nastolit harmonii v ženském organismu – a nutno přiznat, že tato jejich metoda slaví značný úspěch. Čarodějové na víc způsobů Šamanské schopnosti se většinou předávají z pokolení na pokolení, dědí se v rámci rodu. Šaman světí silová místa, například stromy a prameny, léčí energií a bylinami, pořádá obřady, věští, vyrábí ochranné amulety a očišťuje domy, byty a automobily od negativních energií. Při pohřebním rituálu šaman, prostředník mezi duchovním a lidským světem, 7. den umožňuje rodině kontakt s duchem zemřelého a 49. den ho odvádí do říše mrtvých. Šamané stvářejí také ochranné duchy eereny, a to ze stuh pěti základních barev: bílé, červené, žluté, zelené a modré. Eerena je třeba oživit a dobře se o něj starat, aby neškodil. Chce-li se někdo eerena zbavit, odnese ho k potoku. Když se člověk stává šamanem, probouzí i svůj plášť, paličku a buben, aby mu dobře sloužily.
Posvěcenému neublížíš
Prameny, stromy a vůbec vše, co symbolizuje sílu, provází šamanský rituál svěcení. Během svěcení stromu šaman oslovuje jeho ducha, jenž následně pečuje o všechny dárce, kteří mu na větve uvážou pentličku. Je přítelem pro ty, kteří s ním přicházejí rozmlouvat. Ovšem v případě, že někdo stromu ublíží, začne si přitahovat do svého života negaci. V Tuvě je tradován příběh dvou chlapců, kteří vysvěcenému stromu poničili stuhy a polámali větve. Jeden do roka zemřel a druhý byl vážně nemocný. Až šaman poradil, aby strom odprosil a přinesl mu dárky. Následně provedl nový obřad a teprve tehdy ducha stromu usmířil. Jiný příběh zase líčí použití vysvěceného pramene k vyléčení těžce nemocné ženy. Šamanka přivázala ke stromu u pramene svou kozu. Potom uhnětla z mouky a vody těsto, z něj vytvořila rybu a tu přivázala nití k větvi a spustila ji do vody. Zahájila rituál, během nějž čas od času přinutila kozu k zamečení. Takto navracela nemocné ženě ztracenou duši.
Lék z nápovědy
Praktiky tuvinských šamanů ovlivňuje rodný živel, jeden ze čtyř základních elementů. Každý rok vládne pouze jeden z nich a záleží na tom, kte – rý z nich byl v roce šamanova narození právě „u moci“. Aby šaman získal sílu, musí obnovovat kontakt se svým živlem a provádět příslušné rituály. Bez ohledu na to však všichni šamani bez rozdílu uctívají vodu, hlavní součást těl všeho živého. „Našeptávají“ jí a s její pomocí léčí. Zvláště účinně „našeptaná voda“ léčí osoby narozené v roce, jehož živlem byla právě voda. Tito lidé trpívají například potížemi s ledvinami a močovými cestami. Lék si připravují z velké části zcela sami, a to z čisté vody – smaltovanou nádobu naplní vodou a polovinu jí vyvaří. Pak naběračkou třistakrát vodu prolijí a následně donesou šamanovi k „našeptání“. Léčivou vodu pak pijí po sklenicích třikrát denně po sedm dnů. Následuje týdenní pauza, po ní znovu sedm dnů pití, opět pauza a opakování cyklu až do odeznění potíží.
Zastavit se a naslouchat
Zůstaneme-li nyní u nemocného člověka, jehož rodným živlem je voda, můžeme si přiblížit šamanské učení o souladu s přírodou trochu podrobněji. Šamané vnímají vodu jako živel schopný překonat jakoukoli překážku, která, ač je sebesilnější, nikdy nezabrání vodě, aby si našla jinou cestu. A vnímání přírody, tedy hlasu duchů jednotlivých živlů, přináší odpověď. Člověk tak na mnohé může přijít i bez šamana. Zrozenec v roce vody by si měl podle učení tuvinských šamanů najít čistý pramen, který vyvěrá přímo ze země. Pak v jeho blízkosti zapálit oheň, nakrmit plameny nejrůznějšími pokrmy a uhašením ohně zase pohostit ducha vody. Pak prý už stačí jen naslouchat…
Zvonky slyší jen vyvolení
Velice časté je v Tuvě očišťování domů a bytů, prováděné zpravidla na jaře a na podzim. Tuvinci věří, že když někdo blízký zemře, může se jeho duše vracet ještě po několika letech. Stává se to zejména tehdy, dostane-li se duše zemřelého do Dolního světa (v případě, že jeho skutky byly těžké). Táhne ji to zpátky, protože v lidském světě se žije lépe. Ale domy a byty se očišťují také z mnoha dalších důvodů. Někdy se do lidského příbytku dostane negativní energie, která škodí zdraví. Zanesou nám ji do domu návštěvy, přineseme ji z práce či jakéhokoli jiného prostředí, a samozřejmě ji přináší nemoc. Šaman si obléká šamanský plášť, uchopí buben a začíná očišťovat místnost. Obřad může trvat 40 minut, ale také klidně až do rána. Taková situace nastává, zemřel- li bývalý majitel domu těžkou smrtí či cítí-li jeho duch nějakou nesplacenou křivdu. Po smrti se pak mění v diiren, zlého ducha, a nedovoluje pokojně žít nové rodině ve svém dřívějším obydlí. Po upokojení ducha bývá dům ještě jednou očištěn dýmem za cinkání zvonečku, protože zlí duchové nemohou slyšet jeho hlas. Z téhož důvodu to bývá právě hlas zvonků, co nabádá budoucí šamany, aby se vydali touto dráhou a nastoupili šamanské školení. Pokud je jednoho rána zaslechnou vyzvánět, nezbývá, než jejich hlas poslechnout. Neboť šamanem se mohou stát jen vyvolení. [/hidepost]