Choroš oříš

Představíme si další zajímavou léčivou houbu – choroš oříš. Zdálky se její plodnice podobá velké mořské mycí houbě. Třeň vyrůstá ze dřeva a postupně se větví do množství tenkých nožek, jež nesou malé, okrouhlé, různě zprohýbané a dovnitř prohloubené kloboučky. Oříš málo červiví a nedá se zaměnit za jedovatou houbu. Příjemně voní a chutná po oříšcích. V kuchyni je dobře použitelný a nadto se může pochlubit množstvím příznivých léčebných účinků.

Oříš je saprotrofická dřevní houba působící bílou hnilobu. Vyskytuje se v teplých oblastech Severní Ameriky, Jihovýchodní Asie i v Evropě a zřídka i u nás. Plodnice se objevují od července do října v listnatých a smíšených lesích, na hrázích rybníků, na bázi kmenů, kořenech i rozkládajících se pařezech listnatých stromů a vzácně i na jehličnatých stromech. Životní vývojový cyklus oříše se liší od cyklu jiných dřevních hub. Podhoubí, které osídlilo dřevní hmotu, vytvoří pod zemí kompaktní masu mycelia zvanou sklerocium, které tvarem připomíná kus černého trusu vepřů. Je tvrdé a po namočení ve vodě změkne a teprve v příznivých podmínkách se z něj na povrchu půdy INZERCE vyvine plodnice, které mají větvený hlavní třeň na trs jednotlivých drobných třeňů s klobouky. Plodnice mají moučnou chuť a příjemně voní. První zmínky o léčivých účincích oříše pocházejí z Číny ze Shennongova kánonu bylin (cca 250 n. l.), kde je zařazen mezi byliny při léčbě účinné, ale nedoporučené k dlouhodobému užívání. V Číně byl v minulosti používán choroš oříš hlavně jako osvědčené diuretikum (látka podporující vylučování vody a elektrolytů v moči – pozn.red.).

Účinné látky
Oříš obsahuje především vlákninu (47%), bílkoviny (8%) a sacharidy. Houba je bohatá na minerální prvky (vápník, draslík, železo). Z biologicky aktivních látek obsahuje houba ergosterol, biotin, polysacharidy zejména PPS (Polyporus polysacharid) a četné polypeptidy. V Japonsku bylo z houby izolováno 7 triterpenoidů nazvaných polyporusterony. Ergon – ergosterolový derivát izolovaný z oříše byl testován na různých buněčných liniích nádorů. Nejvyššího cytotoxického efektu bylo dosaženo vůči buněčným liniím nádoru tlustého střeva a žaludku. V houbě obsažené polysacharidy potlačují růst sarkomu 180 a Ehrlichova nádoru. Účinné látky z houby působí na nádory tak, že potlačují replikaci DNA a DNA v jejich buňkách. Triterpenoidy izolované z oříše vykazují cytotoxickou aktivitu vůči leukemickým buňkám. Japonští vědci zjistili, že působením triterpenoidu dojde ke zvýšení intenzity růstu srsti pokusných myší. Podobně reagovaly i tkáňové kultury folikulů lidských vlasů. Těchto výsledků využily někte ré kosmetické firmy, které z výtažků z oříše vyrábějí prostředky na růst vlasů.

Jako diuretikum i podpůrná léčba nádorových onemocnění
Oříš se osvědčil zejména jako diuretikum a to bez vedlejších účinků např. u současného zánětu ledvinné pánvičky a ledviny a při zánětu ledvin. Oproti běžným diuretikům oříš pomáhá zvyšovat produkci moči bez zvýšeného množství vyloučeného draslíku. Bývá také často zmiňován jako přírodní prostředek pro prevenci tvorby ledvinových kamenů a při léčbě infekcí močových cest. Klinické studie poukázaly na účinnost houby při léčbě nádorového onemocnění plic a leukemie. Extrakty z oříše se osvědčily zejména při podpůrné léčbě nádorového onemocnění, především u těch nádorů, které se šíří lymfatickým systémem a to karcinomu prsu, prostaty, plic a dě lohy. Polysacharid označený jako PPS má protirakovinné účinky, hlavně při léčbě nádorového onemocněním plic a žaludku, a pomáhá také při léčbě revmatismu a otoků.

Oříš na kachexii i chlamydie
Konzumace houby měla podle čínské studie na 146 pacientech i pozitivní vliv po operaci nádoru močového měchýře na snížení opětovného výskytu choroby a to v 50% případů. Kachexie – vyčerpání organismu osob nemocných rakovinou je způsobena bílkovinou toxohormonem – L, který vylučují rakovinné buňky. Polysacharidy z choroše oříše potlačují kachexii vyvolanou tímto toxohormonem. Polysacharidy vykazovaly pročisťovací účinky u radikálů superoxidů. Oříš a extrakty z něj se využívají k podpůrné léčbě virových a bakteriálních chorob (hepatitida typu B a Staphylococcus aureus). Vykazuje inhibiční aktivitu u močopohlavní gramm negativní bakterie Chlamydia trachomatis.

[hidepost=0]

Oříš i v tabletách
Oříš je výborná jedlá houba a dá se všestranně kulinářsky využít. Vyžaduje ale delší tepelnou úpravu. Může se i nakládat do octa, ale není vhodná k sušení. Na trhu s doplňky se nabízejí ale pouze sklerocia houby v sušeném stavu, případně extrakty obsahující 30–40% polysacharidů. Na českém trhu je k disposici produkt z USA nazvaný Polyporus MRL, což je biomasa houby (mycelium se zárodky plodnic) se zbytky kultivačního media, která obsahuje všechny zmíněné účinné látky a proto působí komplexně. Výrobek je dodáván ve formě tablet s přiloženým návodem k užívání.

Pěstování není snadné
Před několika desetiletími byla sklerocia oříše získávána pouze sběrem v přírodě. V rámci zvýšené ochrany přírodních zdrojů a v důsledku narůstající poptávky po této houbě byly učiněny první pokusy s jeho pěstováním. Pěstování houby není snadné. V USA se doporučuje kultivovat houbu v přírodě tak, že se poblíž rozkládajících se kořenů stromů nebo pařezů vykope rýha a do ní umístí sadba oříše. Vhodné jsou kořeny již napadené podhoubím parazitické václavky. V příštím roce při odkrytí zaočkovaného místa již bývají nalezena sklerocia oříše. Podhoubí oříše můžeme také očkovat na špalky dře va břízy, dubu, buku, vrby a javoru. Po vytvoření četných zářezů se do dřeva umístí sadba houby napěstovaná na pilinách, špalky se zakopají do země, zasypou písčitou půdou a mulčují vysokou vrstvou tlejícího listí. Po 3 letech se na špalcích objeví sklerocia oříše. Oříš ale nejlépe kolonizuje substrát, který byl předem osídlen a narušen již jinou houbou. Pouze na takovém substrátu oříš snadněji vytvoří také sklerocia. Proto asijští pěstitelé oříš pěstují na blocích vyplozeného substrátu jiných dřevních hub (šiitake, lesklokorka), který po naočkování podhoubím oříše kladou do země a později z něj sklízí i sklerocia houby.

Plodnice choroše oříše vydrží uskladněné v chladu i několik dní. V kuchyni se dá použít velmi dobře, a přestože vyžaduje delší tepelnou úpravu, jelikož má tužší dužinu a tím pádem je hůře stravitelný, jedovatý není. Podobá se jedlému trstnatci lupenatému, který se od oříše liší postranními, klínovitými nebo vějířkovitými kloboučky. Je velmi chutný připravený na guláš, jemně ochucený česnekem, v houbovém rizotu i polévce.

[/hidepost]