Od doktorů jsem chodila s pláčem

Kauza paní A. M.
Před třemi lety, ve svých necelých 50. letech, jsem koncem ledna dostala chřipku, nebo virózu. Jako obvykle jsem to řešila dvěma dny dovolené. Nemoc jakoby zdánlivě rychle ustoupila. Za pár dnů jsem měla pálení, svědění a výtok z vyústění močové trubice. Nikdy předtím jsem takové problémy neměla, tak jsem navštívila gynekologii. Odběry vzorků byly negativní.

Rozbolely mě oční bulvy. Nemohla jsem se podívat do světla, na televizi, do monitoru. Pak se bolest očních bulv stupňovala, že jsem se bála podívat na stranu. Šla jsem na oční. Výsledek: bez známky poškození. Odešla jsem s běžnými kapkami do očí.

Zhruba do dvou dnů se přidaly bolest kyčelních kloubů a měkkých tkání na zadní straně stehen a bolesti patních kostí. Bolestí jsem nemohla sedět ani chodit. Byla jsem slabá, jako když má člověk silnou chřipku. Pak začaly bolet všechny kosti v těle. Od prstů na rukou až po prsty na nohou. Nemohla jsem si otevřít ani láhev s vodou. Obvodní lékařka mi dala neschopenku 1. února, předepsala mi dvoje antibiotika a poslala mě na revmatologii. Výsledek vyšetření zněl: plicní chlamydie v latentní podobě, která se neléčí. Revmatologické vyšetření bylo negativní.

Z revmatologie mě poslali na urologii. Výsledek z odběrů byl opět negativní (měla jsem takové pálení močové trubice, že jsem nemohla nosit ani prádlo). Z příznaků mi do lékařské zprávy urolog napsal – Reiterův syndrom – (vyvolávají ho chlamydie trachomatis, ale ty pozdější testy neprokázaly).

Můj stav se pořád zhoršoval. Byla jsem vyčerpaná jen z návštěvy toalety. Přidaly se další problémy –vrnění střev a průjem cca 5 až 7× denně.

Bodavá bolest v pravém boku a pocit, že mám v břiše nafouklý balón. Když se bolest v boku stupňovala, navštívila jsem interního lékaře. Pohledem z křesla usoudil, že to může být následek antibiotik (která jsem snědla před měsícem) a doporučil mi léčbu na psychiatrii. Návštěvou obvodní lékařky jsem si nepomohla. Došla k závěru, že by mi mohla pomoct antidepresiva. Možná ano. Člověk by se mohl trochu povznést nad svou bezmocí.

Byla jsem pořád slabší. Byl to pocit, jako bych byla otrávená. Jako když po pořádné oslavě máte kocovinu. Nebyla jsem schopna chodit rovně. Mě la jsem pocit, že dýchám jen půlkou plic. Na všechna lékařská vyšetření mě vozil přítel, protože jsem neměla sílu dojít k lékaři. Stav se nelepšil, tak mě obvodní lékařka poslala na imunologii, kde mě objednali za měsíc. Byl konec března. Koncem dubna jsem šla na odběr – výsledky byly až za 4 týdny. Byl tedy květen. Výsledek zněl – imunitní systém pracuje.

Byl červenec. Obvodní lékařka mě poslala na infekční. Vzali mi krev na vyšetření chlamydií. Byly pouze plicní v latentní podobě. Když mi lékař sdělil, že mě nemá na co léčit, rozbrečela jsem se, a to jsem opravdu hodně velký tvrďák. Na moje argumenty, že léčí alkoholiky a jiné toxikomany a že chci po něm pouze předepsat antibiotika na chlamydie, jen mlčky koukal do stolu. Ani neargumentoval. Přes známého jsem sehnala lékaře, který mi nechal udělat další vyšetření. Všechna byla negativní, kromě plicních latentních chlamydií. Vyzkoušel antibiotika 4 balení. Již po druhém balení se stav neuvěřitelně zlepšil. Týden po dobrání 4. balení propad ještě do horších problémů. Zopakovali jsme to po pauzách ještě dvakrát se stejným výsledkem.

Pak mě známý lékař poslal na neurologii. Jak zjistili, co mám za sebou, a že antibiotika zabrala na krátký čas, sdělili mi, že to můžou být chlamydie, nebo zvláštní kmen borrelie, který lze zjistit pouze z mozkomíšního moku. Neuroložka mi řekla, že zde medicína končí, a dostala jsem kontakt na pobočku detoxikace dle MUDr. Jonáše. Jsem jí za to nesmírně vděčná, protože to byl i navzdory mým počátečním pochybám konečně krok vpřed.

[hidepost=0][/hidepost]