Brambora

Nevonný dým ze špatně hořící bramborové natě zná mnoho dříve narozených z dob, kdy si na poli ve žhavých uhlících ohníčků pekli hlízy brambory. Místy až černá spálená slupka s popelem sice křupala občas mezi zuby, ale nikdo nám neřekl, že to není zdravé. Ostatně hlad je hlad… Zkaramelizované hnědé škroby hned pod zčernalou slupkou dávaly bramboře tu nejlepší příchuť, a když si na to po mnoha letech vzpomenu, tak stále pociťuji jistý slinotok, jako když zazvonili na Pavlovovy psy. Černé brambory špinily a hřály ruce, pálily, přehazovaly se z jedné ruky do druhé, musely se před ukousnutím horoucího sousta pilně ofukovat a vyznačovaly se akutním nedostatkem množství. Jestli to bylo nízkým věkem, obdobím růstu, chutí či hladem mladistvých, je jedno. Ať se jich dalo do žhoucího podzimního popela, kolik chtělo, nikdy jich nebylo tolik, aby zbylo.

Když už jsme u dýmu z natě brambor, málokdo ví, že tento dým je lehce omamný. Ostatně celá rostlina, jako většina lilkovitých, včetně důvěrně známých rajských jablíček, je poněkud jedovatá. Nezelená bramborová hlíza ale ne. Zralé rajské jablko také ne. Zelenkavé nezralé však ano.

Brambora je jedovatá díky známému solaninu. Otravy se projevují jen při požití zelených brambor a zvláště nebezpečné jsou klíčky a plody. Otravy začínají bolestmi hlavy, nevolností, břichabolem a malátností; mohou skončit i smrtí. Jedna zelená brambora vás ale otrávit nestačí, ovšem její klíčky při zimním a jarním naklíčení ano. Hlízy brambory, které jsou nevhodně uskladněné na světle, zezelenají a jsou pak využitelné tak akorát k další sadbě. Za normálních podmínek se není třeba brambory nijak bát. Zvláštností je, že její jedy solanin i chakonin jsou zároveň nositeli chuťových vlastností a bez jejich přítomnosti není brambora vůbec chutná. V hlíze je těchto látek bezpečné a státem u nás snad v sadbě sledované množství, nejvíce pod slupkou. Přesto se věří, že kmín jedovatost tlumí a proto je vždy doporučováno vařit brambory s kmínem. Faktem je, že kmín jim dává výbornou chuť a účinky jeho silice působí proti účinkům solaninu. Nepere se to tedy v bramboře, ale až ve vás. Nicméně je tato kombinace léty prověřená, jak v kuchyních kuchařkami, tak babkami kořenářkami a dědky kořenáři, tedy i mnou…

Trávení brambory
Ovšem já sám, přestože miluji bramborovou kaši z brambor s přídavkem další léčivky, na kousky nakrájené cibule do zlatova na másle nebo sádle osmahnuté, tak doporučuji brambory jíst jen v určitém režimu. Jsou-li převažující strukturou daného pokrmu, tak tedy k obědu, ne později, například k večeři. Tělo totiž potřebuje dostatek času a pohybové aktivity spojené s usilovnějším dýcháním, aby bramborový škrob i další látky zpracovalo.

Brambora s trávením ve střevech nespěchá a poměrně zdržuje. A to tím více, když není dobře rozkousaná. Stimuluje refl ektoricky peristaltiku a tvorbu šťáv i v uprázdněném žaludku a navozuje pocit potřeby dalšího jídla, až hladu. Nutno poznamenat, že individuálně při tom záleží i na korektnosti inervace svaloviny střeva od páteře a při blokádách se jenom hůř tráví a dělá se v trávení těžkou a tím i břich, ale už bez onoho hladu. Každopádně lze brambory pro pomalejší a pravidelnou dodávku živin doporučit diabetikům. Ne ale na noc. Brambory k večeři znamenají, že půjdete spát sytí a zároveň nebezpečně hladoví a cokoliv vložíte do připraveného žaludku, bude použito proti vám. Nevyspíte se. Člověk vlastnící ledničku má potom velmi neodbytnou potřebu jejího večerního a nočního plenění, drancování, co by nezvladatelně hladová domluvou neřiditelná bestie.

[hidepost=0][/hidepost]