Strom života – Kabala

Nejstarší nauka o zákonitostech života, která se předávala ústně, se nazývá Kabala. V podvědomí lidstva se traduje, že se jedná výhradně o židovské učení, avšak pokud se rozhlédneme po světových mystériích, zjistíme, že strom je symbolikou života snad u všech národů a náboženství (možná s výjimkou Eskymáků).

Říká se, že Adam a Eva utrhli plod ze stromu poznání, už chybělo jen, aby utrhli plod ze stromu věčného života a stali by se Bohy. Komu záleželo na výstražném vyhnání z ráje? Proč má příběh tuto pointu? Dokonalé poznání by jim dalo schopnost božského tvoření myšlenkou a nesmrtelnost. Snad proto, že byli mladí a nezkušení, z neznalosti by mohli zneužívat svých schopností? Ve skutečnosti to znamenalo nejspíš jediné – aby dokázali správně používat jednotlivé síly Stvořitele, museli sami na sobě poznat jejich účinky a jejich působení. V judaismu se studium Kabaly povolovalo až od 40 let, aby bylo zajištěno minimální zneužívání schopností, ovlivněné hormonálními přebytky, které podněcují k boji a agresi. Jakákoliv schopnost předaná nezkušenému člověku bez přípravy se stává nebezpečnou nejen pro okolí, ale i pro samotného dotyčného jedince. Můžeme si dát příklad z naší doby, kdy mladí získají řidičský průkaz a v přesvědčení, že nyní všem ukážou, co dovedou, vyrazí na silnici. Stejné je to v jakémkoliv našem počínání. Netrpělivost, nepokora, agrese, to jsou nesprávně uchopené energie, které v konečném důsledku přinášejí nespokojenost či neúspěch právě tomu, kdo je takto použil.

Osvícení neboli pravé pochopení přichází v době, kdy je člověk připraven. Často je to odvislé od stáří duše.

Budha došel osvícení při meditaci pod stromem. Oním osvícením zcela jednoznačně bylo to, že si uvědomil přesné zákonitosti přírody, které fungují vždy, a nelze jít proti nim. Uvědomil si to právě na příkladu životních cyklů stromu.

Nesmrtelnost přírody
Zobrazení stromu života najdeme v hrobkách faraonů v Egyptě, pyramidách Mayů.

Existuje řada příběhů, ve kterých se vypráví, jak ten či onen dostal od Boha návod – ať to již bylo desatero nebo schéma života, zákon. Kupříkladu Mojžíš vodil 40 let svůj národ po poušti, aby vyprchalo zažité myšlení z jejich podvědomí. Tenkrát uctívali zlaté tele a různé modly. Když zavládl mezi lidem neklid a nespokojenost, sebral se tehdy již starý Mojžíš a vydal se do ústraní, kde nebude rušen a neuslyší jejich hádky, nebude v jejich vlivu. Vydal se na vysokou horu. Můžeme si představit, jak velká to byla námaha pro starce, navíc řidší vzduch. To vše přivodilo změněný stav vědomí. Tenkrát dostal Mojžíš schéma stromu života – jednoduché a pochopitelné i pro lidi, kteří neuměli číst.

Dále se říká, že Abrahám, hlavní stavitel babylonské věže, podle našich měřítek hlavní inženýr, velice vzdělaný muž, byl šiřitelem učení Kabaly. Což by docela odpovídalo onomu schematickému znázornění. Protože se v písemné formě opravdu mnoho nedochovalo, můžeme se jen domýšlet. Kabala dala vzniknout fi lozofi i a učení o existenci jednoho Boha – jediné síly, ze které všechno vzniká. Takové bylo i učení Esejských, ze kterých vyšel i Ježíš Kristus.

[hidepost=0][/hidepost]