Sebeláska a žárlivost

Jak značí slovo žárlivost, člověk, který jí trpí, se dostává do žáru, něco ho nenechává chladným. Jedná se o žár emocí, vyvolaný rejem myšlenek a fantazií „co kdyby“. Zaktivuje se celý organismus a člověk je připraven na útěk a útok, ale i na mrtvého brouka navenek, tajně doprovázeného pečlivou detektivní prací.

I když dnes mnohá literatura Nového Věku (New Age) mluví o tom, že když je mezi lidmi skutečná láska, tak žárlivost neexistuje, protože láska dává svobodu, neomezuje a dopřává, pro člověka dnešní doby je ještě alespoň malá dávka ostražitosti přirozená, neboť je aspoň částečně jeho existence řízena pudovým jednáním. Žárlivost se stane problémem, když se žárlící člověk trápí a svým chováním a kontrolou začne omezovat svého partnera, zničí vztah a tím sám sebe připraví o něco, co mu dodává pocit bezpečí.

Kdy se člověk dostává do žáru?
Věříme, že žárlivost spouští chování člověka, kvůli kterému žárlíme. Proto žárlící člověk svého partnera napadá a obviňuje a nevidí, že celá zodpovědnost za jeho silné pocity je u něj samotného. Ať již partner udělal cokoli, ve skutečnosti se pouze dotkl tématu, které má žárlící ve svém nitru nedořešené. Současná situace je pouze spouštěčem, nikoli skutečnou příčinou, protože ta leží hluboko v minulosti, v dětství. Během dětství lidé zažijí mnoho zraňujících a bolestných zážitků s rodiči, kamarády a jinými důležitými osobami. Protože si s nimi nevědí rady, zamknou je do podvědomí jako kostlivce do skříně a intuitivně nechávají na vyšší věk, kdy budou mít více schopností se se situací a kostlivcem vypořádat. Většina lidí ale příliš nepracuje na svém osobním rozvoji, ani na čištění podvědomí, proto s těmito kostlivci může strávit celý život. Nevyřešená minulost jim potom přináší bolestnou přítomnost, protože každá situace je jako mačkání pomyslného knofl íku, který spustí starou pocitovou nahrávku z dětství. Čím více na sobě člověk pracuje, tím více nahrávek smaže, kostlivce vypustí a v současnosti zažívá větší vnitřní klid, zažívané situace ztratí sílu, člověka již „nenašlápnou“. Čím bolestnější bylo pro dítě jeho zranění v minulosti, tím hlubší mohlo zanechat ránu a o to intenzivněji se může pozdější emoce projevit.

Současná žárlivost bývá v souvislosti se vztahovými situacemi v minulosti, kdy dítě prožilo bolest, stud, vinu a pocity méněcennosti. Žárlivost má pro nás velký přínos v tom, že pokud se jí chceme zbavit, potřebujeme na sobě zapracovat, zbavit se starých programů, představ o sobě a druhých a začít si budovat sebevědomí a učit se mít rád. Rostoucí sebeláska a sebevědomí se projevují právě tím, že se žárlivost stále menší i v situacích, kdy byste dříve doslova šíleli.

[hidepost=0][/hidepost]