Sebeláska a vztahy

Láska a blízkost jsou pro náš zdravý život nezbytné. Na nedostatek lidského kontaktu ještě v 19. století umírali novorozenci v kojeneckých ústavech i přesto, že byli zcela zdraví. Jde o tzv. hospitalismus a byl impulsem ke kvalitnější péči v ústavech pro děti. Vývoj celé škály funkcí a schopností je, především v raném dětství, více ovlivněn právě mírou laskavé podpory rodičů a méně inteligencí dítěte. Milované děti pozorných rodičů například rychleji chodí, rozvíjí jemnější motoriku, snáze a jemněji rozvíjí řeč a slovní zásobu. Dítě, které cítí podporu, se totiž nemusí starat o své bezpečí a může v klidu zkoumat své možnosti a svět. My dospělí můžeme láskou léčit různé strachy a neurózy a dokonce i fyzická onemocnění. Vše omezující z našich životů totiž může zmizet, když tomu věnujeme potřebnou dávku té správné laskavé pozornosti. Láska zkrátka léčí.

Potřeba lásky nás vede k závislostním vztahům
A protože je láska pro náš život tak nutná a nezbytná, snažíme se ji získat, snažíme se naplnit tuto svoji potřebu. Většinou se o to snažíme skrz vztahy, které máme – s partnery, dětmi, přáteli, rodiči. Nejvíce ale lásku očekáváme právě v partnerských vztazích, kterým v tomto článku věnujeme pozornost. Při pohledu zblízka vidíme, že velké množství vztahů je tzv. závislostních a omezujících, se kterými se ale spokojíme, protože věříme, že bez nich bychom nemohli přežít. Partneři si navzájem živí většinou potřebu bezpečí, přijetí a lásky například vykonáváním různých služeb. Manželka se stará o svého muže ve všech směrech, takže on si stále jako malý chlapec v mnoha situacích neumí poradit (například si nedokáže vyprat prádlo, ani uvařit jídlo) a muž může zase naopak ženu „chránit před nebezpečími“ například tím, že ji všude vozí, protože se ona bála udělat si řidičský průkaz. Je to jen jeden příklad z nevyčíslitelných možností, jak na sobě mohou být lidé ve vztazích závislí a navzájem tak omezovat svou svobodu. Mnohem rafi novanější jsou závislosti na úrovni psychiky, kdy do hry vstupují manipulace, ústupky na úkor vlastních potřeb, žárlivost a kontrola druhého, nevěra a útěky ze vztahu a rodinného života vůbec, vzájemné obviňování, požadavky na partnera a vztah se stane směnným obchodem.

Můžeme se zeptat, jestli tady jde ještě o lásku. Ano, jde o lásku, a jak je výše popsáno, těmito nečistými prostředky o ni bojují lidé ve valné většině vztahů, kteří se „milují“. Láska je tak cenná, že se partneři snaží jeden druhého různě ovládnout a získat kontrolu nad tím, že zdroj lásky, tedy partner, zůstane napořád. Kontrolují oba – ten dominantní zcela očividně, ten submisivní nenápadně, každý svými prostředky, ale oba dělají to samé.

Problémem je, že když se lidé do sebe zamilují a začnou vší tou láskou a jiskřením, které mezi nimi samovolně vzniká, pouze sytit své potřeby, ale nevytvářejí vědomě další takové jiskření a neposilují vzájemnou přitažlivost, vztah se po několika letech na citové úrovni vyčerpává, zůstávají potom především společné povinnosti pro dva posmutnělé lidi, kteří se stále snaží získat od druhého marně to stejné štěstí, jako na začátku. Na začátku mezi nimi byla láska, ale partneři ji pouze konzumovali a nevytvářeli ji dál, tak se vytratila. Mnoho párů se potom domluví na rozumném soužití kvůli dětem, kdy si budou tolerovat jiné partnery. Usoudí, že je lepší něco, nežli úplná samota. Alespoň trochu lásky od partnera, než vůbec žádná. Je toto jediným možným řešením?

[hidepost=0][/hidepost]