Hořká, sladká, mléčná … vždycky jedinečná
Čokoláda bývá součástí nejrůznějších sladkostí a celosvětově patří mezi nejoblíbenější laskominy. Definice ji označuje za intenzivně ochucenou hořkou potravinu, která se vyrábí z kvašených, pražených a mletých zrnek tropického kakaového stromu.
První čokoládu vyráběli ještě před příchodem Evropanů prapůvodní obyvatelé střední Ameriky. Aztékové a Mayové připravovali kakaové placky i nápoje. Anglicky i portugalsky se čokoláda nazývá chocolate (z mayského choco = horký, ati = voda), někde se uvádí xocolati. Termín kakao vznikl z osméckého kakawa, Mayové cacao nazývali strom kakaovníku. Podle španělských kronik se na slavnostní tabuli vládce Aztéků Montezumy II. čokoláda podávala vychlazená ve zlatých pohárech se zlacenou lžičkou. Samotná hmota ochucená vanilkou a kořením dostala našleháním podobu lahodné pěny v konzistenci medu. Denně se na dvoře připravovalo alespoň 50 šálků lahodné pochoutky pro krále a 2 500 pro šlechtice jeho dvora. A právě Montezuma v r. 1517 představil svůj oblíbený nápoj „chocolatl“ Hernánu Cortésovi, který přistál na mexickém pobřeží poblíž Veracruz. Tradovalo se, že vládce pije nápoj před návštěvou harému – představa o afrodisiakálním vlivu čokolády je tedy opravdu stará. V r. 1528 se Cortés vrátil do Španělska s loděmi plnými kakaových bobů a vybavením k přípravě lahodného nápoje. Kakaové boby Španělé dovezli rovněž do oblasti Zadní Indie a Španělské východní Indie (především na Filipíny). Čokoláda se obratem stala módním hitem na dvoře dvora krále Karla V. a mezi šlechtou. Španělsko si recepturu chránilo jako přísné tajemství, a tak se v Evropě rozšířila teprve o století později.
V Evropě zesládla
Původní čokoláda měla hořkou a kořeněnou chuť: rozemleté kakaové boby výrobci či cukráři zahušťovali kukuřičnou moukou a kořenili vanilkou, chilli papričkou, hřebíčkem, skořicí a dalšími přísadami. V době, kdy čokoláda pronikla do Evropy, drsné koření nahradil cukr a čokoláda se začala podávat horká. V Anglii se stala sladkostí po obědě servírovanou s mlékem. Chuť čokolády se postupně zlepšovala a skutečným přelomem v její výrobě byl vynález Holanďana Conrada van Houten, který oddělil kakaové máslo od kakaového prášku. V 17. století se v Evropě stalo pití čokolády velkou módou. Čokoládové domy byly stejně populární jako kavárny – první z nich byl otevřen v Londýně v r. 1657.
Začátek v Praze
Obliba čokolády se rozšířila i do českých zemí. Prvním známým obchodníkem s čokoládou byl Filip Watzke, který na sklonku 18. stol. žil v pražském domě U Černého slunce. V domě vedlejším nyní sídlí čokoládové muzeum Choco-Story. Za historií čokolády nemusíte jen do Prahy, nové je Muzeum čokolády a marcipánu v Táboře. Za nejstaršího výrobce čokolády je u nás považován František Černoch z pražské Kozí ulice, jehož fi rma Luna Praha v r. 1839 přišla na trh s „Čokoládou s indiánem“. K dalším dodnes známým výrobcům patří Deli Lovosice, založená sice již v 1806, nicméně na výrobu čokoládové náhražky, výrobu čokolády začali až v r. 1858. Fiedor Opava, dnešní Opavia, byla vybudována v r. 1840 a její Fidorka chutná i dodnes. V zakladatelské horečce druhé poloviny 19. stol vznikly Sfi nx (původně Ph. Kneisl), Velim ve Velimi, Orion (původně A. Maršner Praha – Vinohrady), v současné době na českém trhu nejprodávanější. Připomeňme ještě Zoru Olomouc, Figaro Kutná Hora atd. Počátkem minulého století zahájily výrobu čokolády další fi rmy, namátkou Standard Vokovice, Kolinea Kolín, světoznámá Lidka, Maryša Hodonín a další. V letech 1920–1940 na území tehdejší ČSR existovalo přes 100 továren na čokoládu. Za socialismu byla v r. 1951 vybudována jediná, Deva Trebišov.
[hidepost=0][/hidepost]