Prameny – Po stopách sv. Vojtěcha

Stopu svatého Vojtěcha sledujeme už potřetí, a stále to není zdaleka vše. Tenhle velký poutník se něco nachodil, a tak není divu, že při sledování jeho činnosti u pramenů a studánek se nachodíme (a najezdíme) napříč celou zemí i my. Dnes od Domažlic až k Voticím. Dvě studánky, které spojují svatovojtěšské legendy, jsou přesto každá jiná.

Vojtěška
S pramenem Vojtěška už jsme se setkali v Praze u Břevnovského kláštera. Další pramen tohoto jména nalezneme až u Domažlic. Pár kilometrů severně od tohoto města leží osada Milavče, kde se studánka Vojtěška nachází. Jedná se o silný pramen skvělé vody. Kde se tady Vojtěch vzal? Pojďme se podívat na historii místa. Znalcům archeologie je jistě povědomý pojem milavečská kultura. Jde o pozůstatky osídlení z pozdní doby bronzové. Lid této kultury obýval v průběhu 13. stol. př. n. l. valnou část západních Čech. Z mohyl v okolí Milavče pochází řada velmi cenných a řemeslně dokonalých bronzových výrobků, včetně toho nejznámějšího – velikého kultovního kotle na čtyřech kolech. Ten dnes nalezneme ve sbírkách Národního muzea, a najdeme ho vyobrazen i v erbu obce Milavče. Kvalita a bohatství mohylových nálezů svědčí o tom, že místní kraj byl střediskem této kultury. Kopce kolem Milavče byly rozsáhlými mohylníky a tedy územím, patřícím mrtvým. Pramen vody mezi nimi jistě mohl sloužit oběma stranám. K náboženským účelům a duchovní práci, ke komunikaci i k obětem bohům i předkům. Voda k tomu má zajímavé dispozice, ale o tom za chvíli. Od milavečské kultury je k Vojtěchovi ještě tuze daleko. Kraj čekají ještě stovky let osídlení Keltů, nájezdy a nadvláda Germánů, možná i výboje Římanů přes nedalekou hranici dávné Římské říše. Až někdy kolem roku 400 našeho letopočtu se tady objevili první Slované. Střediskem jejich osídlení se stalo hradiště Tuhošť (či spíše Tugost) poblíž pozdějších Domažlic. Mimochodem německé jméno Domažlic – Taus, je odvozeno právě od názvu tohoto původního hradiště. Opevněné sídlo pravděpodobně střežilo mladý přemyslovský stát u Všerubského průsmyku, kudy vedla zemská stezka. V bezpečí na Tuhošti přespávali poutníci, a tak je velmi pravděpodobné, že se zde zastavil i svatý Vojtěch při legendárních cestách do Říma v letech 993 a 995. O tom jsme si povídali již dříve v souvislosti s činností Vojtěcha a benediktinů na Nepomucku. (více viz www.putujici.cz) Stejná misijní a christianizační činnost benediktinů se dá předpokládat i na Domažlicku. Zvláště proto, že benediktinům Břevnovského a později i Ostrovského kláštera část tohoto území patřila, území a podíl na zemském clu jim věnoval přímo kníže Boleslav II. při založení kláštera v Břevnově. Nebylo jistě náhodou či projevem zvláštní řehole, že benediktinům připadla takováhle zdánlivě pus – tá území kolem zemských hranic, pustiny, které ovšem v budoucnu benediktinům přinesou neskutečné bohatství dřeva, zvěře i rud. Znalosti země a geomantické schopnosti, vědomosti, staré kni hy i schopnost všímat si historických osídlení a stop těžby po předchozích civilizacích, přinesly benediktinům velké výhody a znalost toho, co má skutečnou hodnotu. Na vojtěšskou legendu patřící k milavečskému prameni upozorňuje už Bohuslav Balbín na základě ještě starších údajů. Zdejší pramen byl odjakživa považován za léčivý a má i věšteckou schopnost. K prameni patří poněkud zvláštní pověst o pasákovi, který z žertu zatroubil spícímu Vojtěchovi do ucha, a za trest potom sám ohluchl. Také vám to připadá jako poněkud pomstychtivý a neadekvátní trest za hloupý žert? Vypovídá snad oklikou cosi o nesmiřitelnosti, prchlivosti a tvrdohlavosti Vojtěchově? Ať tak či tak, od těch dob se v Milavčích zásadně netroubilo, a ještě v devatenáctém století se místo troubení na rohy používalo práskání bičem. Příběh s pasákem je zobrazen na obraze v pramenné kapli. Podle jiné legendy se při návratu z Říma právě tady Vojtěch dozvěděl o vypálení Libic a vyvraždění svých příbuzných. Pramen pak vytryskl jako projev slzí a žalu samotné země. V každém případě pramen byl na území benediktinů, a vzhledem k Vojtěchově činnosti s vodou se dá předpokládat jeho působení i na zdejší pramen.

[hidepost=0][/hidepost]