Pomož si sám aneb Dobrý zrak bez brýlí s William Batesem

Lidských smyslů je šest – čich, hmat, chuť, sluch, zrak a intuice. Možná se mnou někteří nebudou souhlastit, ale na těch prvních pěti se jistě shodneme. A pak také na tom, že nejvíce údajů, nejvíce informací nám zprostředkovává ZRAK.

Jak si zraku a očí, zrakového orgánu, ceníme, o tom svědčí i básnické obraty a nejrůznější rčení a idiomy, které se objevují snad ve všech jazycích světa. Oči hřejivé i studené, láskyplné i kruté, pronikavé a také netečné. Všimneme- -li si všeho, máme oči všude, líbí-li se nám něco či někdo, můžeme na tom oči nechat nebo také oči z někoho nespustit, spíme-li špatně, spíme na jedno oko, předstíráme-li nějakou činnost, děláme to na oko, a chceme-li se pomstít, je to oko za oko. Také můžeme něco dělat od oka, zamhouřit oči nad něčím či se někomu do očí smát. Oči mohou pohladit, pobídnout anebo slídit, mohou být velké či na šťopkách, anebo jim vůbec nemusíme věřit, hlavně ne těm vlastním. Očí si prostě ceníme a máme také proč. Až 80 % veškerých informací, které potřebujeme k orientaci v prostředí, přichází prostřednictvím oka, orgánu, který prý neodpočívá, ani když spíme. Barvy, tvary, světlo, prostorová orientace. A pak se něco porouchá a naše oči slzí, pálí, řežou a zrak, který jsme považovali za samozřejmost, se mlží.

Ale člověk je zvídavý a vždy si dovede pomoci. Římský senátor Seneca např. již v prvním století našeho letopočtu doporučoval “číst písmena jakkoliv malá či nezřetelná pomocí skleněné koule naplněné vodou”, císař Nero, jeho žák, používal při sledování gladiátorských her smaragd, ale to spíše na ochranu před oslňujícím sluncem. Ten pravý vynález přišel později. Anglický filozof a vědec Roger Bacon ve 13. století píše o zvětšovacích schopnostech skleněné čočky a jejím využití pro čtení. V kostele Santa Maria Maggiore ve Florencii byl objeven náhrobek, jehož epitaf zní: Zde leží Salvino d’Armato z Florencie, vynálezce brýlí. Bůh mu odpusť jeho hříchy. AD 1317.

A máme to – BRÝLE. Konečně jsou tady. Jak takové první brýle vypadaly víme podle obrazu, který v roce 1352 namaloval malíř Tommaso da Modina. Je na něm kardinál Hugho z Provence s brýlemi. Z pozdějších obrazů a fotografi í významných mužů a občas i žen známe cvikr, lorňon nebo monokl, víme, že již v roce 1780 přišel Benjamin Franklin s nápadem bifokálních čoček. Dnes je na trhu nepřeberná škála brýlí ochranných, slunečních, dioptrických, brýlí umožňujících 3D vidění.

Řekli bychom, že jsme svědky úžasného pokroku, vždyť v rozvinutém světě téměř každý třetí člověk v průběhu svého života potřebuje brýle. S příbývající moderní technologií, kterou ve formě TV, počítače nebo i-Padu používáme téměř všichni denně, se počet “brejlovců” zvyšuje. Brýle nám umožňují znovu se těšit z krás, na něž jsme málem zapomněli. S brýlemi čteme, sledujeme televizi, šplháme na rozhledny a hledíme si vzájemně do očí ukrytých za těmi nejmodernějšími obroučkami.

Oční lékaři, optici i módní návrháři zažívají skutečný boom. A pak se objeví nenápadný muž, který začne tvrdit, že brýle jsou berličkami, které nic neřeší, ba právě naopak. Oním mužem byl William Horatio Bates, americký oční lékař.

[hidepost=0][/hidepost]