Jadeit a nefrit
Oba kameny hrály v dějinách člověka vždy silnou roli. Doprovázejí nás již několik tisíciletí. Už pravěký jeskynní člověk si totiž dobře všiml houževnatosti těchto zelených kamenů, jež se mu hodily na výrobu nástrojů, zbraní nebo šperků.
Velký význam se jim připisoval v období starých čínských dynastií nebo předkolumbovských indiánských středo a jihoamerických kultur. Se vzájemným odlišením těchto kamenů však byly odjakživa problémy, byť se traduje, že staří Číňané o jejich rozdílnosti dobře věděli a uměli je rozlišit. Ovšem evropské kultury oba kameny nazývaly ještě i v poměrně nedávné době jako jade (žad) a vědci je exaktně odlišili až na konci 19. st. Je ovšem nutno podotknout, že v nerostné říši neexistují snad žádné jiné kameny, s jejichž odlišením by byly spojené takové problémy, jako právě s jadeitem a nefritem. A tak se i dnes běžně stává, že jsou oba vzájemně zaměňovány a nejčastěji jsou prodávány pod oním historickým názvem jade,což dnes značí obchodní název pro oba nerosty, bez exaktního odlišení.
Jadeit
Exaktně určený jadeit je sodnohlinitým silikátem ze skupiny pyroxenů. Nejčastěji se vyskytuje ve formě kusové, skrytě krystalické, velmi jemně vláknité struktury, kde jsou jednotlivá vlákna hustě nahloučena a často geologickými pochody prohnuta. Pevnost a houževnatost tohoto kamene je tak i přes střední tvrdost (6-6.5 stupně Mohsovy stupnice) mimořádná. Název jadeitu je odvozen od španělského pojmenování piedra de ijada, což znamená kámen, jenž se přikládá na stranu, kde je bolest. Mezi klasická zbarvení jadeitu patří různé odstíny zelené. Od světle trávově zelené přes smaragdovou zeleň až po kameny téměř černé. Známe však i kameny žluté, bílé, šedé, hnědé nebo vzácné levandulové. V přírodě se s ním ve formě krystalů prakticky nesetkáme. Nejběžněji se nachází v kusových blocích nebo valounech. Lesk má hedvábný či mastně lesklý. Průsvitný je pouze v tenčích vrstvách. V ČR a SR se nevyskytuje. Bohaté výskyty jsou na Novém Zélandu, v Číně, Tibetu, Barmě, Japonsku, Rusku či Kazachstánu. V Evropě jsou menší výskyty v Itálii nebo Francii. Převážná většina výskytů jadeitu je spjata geneticky s metamorfi ty (jadeitity či glaukofanity). V době kamenné (neolitu) se v místech výskytu kamene plně využíval pro výrobu nářadí, zbraní, střel, kladiv, seker, sekeromlatů i amuletů. V předkolumbovské éře indiánů byl kámen uctíván a vysoce ceněn nejen jako drahokam, ale byl vyvažován zlatem více než smaragd. Indiánské kultury z jadeitu, podobně jako z obsidiánu, často vyráběly obřadní předměty (nože, misky). Odedávna byl jadeit také hojně užíván na Dálném Východě, zejména v Číně či Tibetu. Byl tu součástí šperků, amuletů, ozdob na oděvech, ale např. i úřednických stejnokrojích. Nejčastěji vyřezávanými symboly býval drak – symbol síly. V Číně se pro svou houževnatost uznával jako ideál pro lidskou duši a tělo. V taoismu jadeitový císař Yu-Huang-ti představoval nejvyšší bytost na nebesích. I když nebyl dosud úspěšně syntetizován a jeho zásoby jsou zatím dostatečné, objevují se na trhu pokusy o náhrady levnějším materiálem. Nejkvalitnější jadeit totiž nedělá velké masy a je v jinak průměrné surovině rozptýlen jen nepravidelně. A právě nejvíce ceněné barevné odrůdy se na trhu občas nahrazují např. levnějším a těžce odlišitelným serpentinem (hadcem). Také se sporadicky vyskytují pokusy o záměnu s podobně zabarveným sklem.
[hidepost=0][/hidepost]