S afirmacemi na jistotu

1.9.2012

Také vás někdy přivedlo k zamyšlení, čím to je, že někteří lidé, ať dělají co dělají, sklízejí samý neúspěch, kdežto ti druzí, na co sáhnou, to se jim daří?


Různé průpovídky nám objasňují, že ten či ona byli narozeni na šťastné planetě, ve šťastný den (to se říká o nedělňátkách), že se na někoho usmála štěstěna… Ale pravdou je, že to štěstí nebo úspěch, chcete-li, které nás provází, je v nás, v našem vědomí a podvědomí. Jsou to naše myšlenky, víra, domněnky a přesvědčení, kterými se v životě řídíme a které nás vedou ke šťastné či méně šťastné budoucnosti.

Vědomě či nevědomě se ve svém životě řídíme afi rmacemi, pozitivními či negativními prohlášeními, která se usídlí v našem podvědomí, jako vítaná či méně vítaná návštěva (jako strýc Pepin z Postřižin, který přijel na 14 dní a zůstal čtyřicet let) a ovlivňují veškerá naše konání.

Afirmace jsou prostá sdělení či provolání, záměrná anebo bezděčná, která vytváříme, kdykoliv se nám něco povede, či naopak nepovede, kdykoliv nás něco vyvede z míry. Takže např. matčin výkřik při překvapivém zabzučení čmeláka v bytě může vést u malého dítěte ke strachu z létajícího hmyzu, opakovaná vyjeknutí hrůzou při spatření pavouka mohou vést ke strachu z nich, a naopak výkřiky radosti členů rodiny při jakémkoliv úspěchu dítěte motivují malého broučka k opakování si, jak je šikovný či jak je krásná. Fascinující na těchto prohlášeních je, že čím více je používáme, tím více se jim naše chování přibližuje. Princip jejich působení je možno přirovnat ke kapající vodě, která vymílá kámen ne silou, ale tím, že působí opakovaně.

Náš život řídí víra, a tím nemyslím náboženství, ale vše, čemu věříme. Např. v dětství nám vštěpovali, že sáhneme-li na horká kamna či plotnu, popálíme se. Protože dětská mysl není zatížená žádnými zkušenostmi, nezná rozdíl mezi horkým a studeným, má tedy malý človíček jen dvě možnosti – věřit tomu, co se mu opakuje a doporučuje, nebo si na plotnu sáhnout a zjistit, co vlastně to horké je. Ať už si sáhne a popálí se, anebo nám věří, v každém případě se formuje jeho systém domněnek a přesvědčení, jeho víra. Takže buď bolestná zkušenost anebo opakovaná rada či příkaz se dítěti vryje do podvědomí. A takto působí afi rmace.

Naše domněnky a přesvědčení se ukládají v podvědomí. Časté je přirovnání mysli k počítači, do něhož vkládáme data a programy. Programy užitečné, zbytečné či dokonce škodlivé. Protože podvědomí ovládá naši činnost ze 70 procent, je důležité vkládat do našeho computeru programy užitečné. Asi jako když nám maminka kdysi říkávala, ať si nehrajeme s rošťáky a nestýkáme se s lumpy. Ve společnosti slušných lidí slyšíme a vnímáme pozitivně motivující příběhy, které naše myšlení a chování také pozitivně ovlivní. Tak to vnímal i Napoleon Hill, autor jedné z nejprodávanějších knih zabývajících se osobním růstem, Myšlením k bohatství (Think and Grow Rich). Napoleon Hill říká: Chceš-li se stát bohatým, stýkej se s bohatými lidmi. Je ostatně známý fakt, že je náš příjem podobný průměrnému příjmu našich deseti přátel, s nimiž se nejvíce stýkáme. Nebo také chcete-li: Vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá.

[hidepost=0][/hidepost]

Komentáře

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>