„A“ jako Apiterapie aneb Příběh pilné včelky
Léto, venkov, prázdniny… Pamatujete? Horko, parný vzduch se tetelí, na celý svět padla lenost a dřímota, ospale vnímáme bzukot včel, které neúnavně poletují kolem. Jedna včela za den opyluje až 30 tisíc květů, za svůj život nasbírá pylu a nektaru asi na 4,5 gramů medu, tedy jednu čajovou lžičku. Obdiv a úctu k těmto neúnavným tvorečkům bezděky vyjadřujeme třeba i ve rčeních Pilná jako včelička nebo také Pracovitá jako včelka.
Dávno a dávno tomu, lidé chodili do lesů vybírat med z dutin stromů. Divoké včely jej nevydaly bez boje, ale navzdory žihadlům se tam lidé vždy vraceli, tak si medu cenili. Med používali léčitelé a bylinkářky od nepaměti při léčbě popálenin a zanícených ran. Zprávy ruských lékařů z 1. světové války hovoří o zázračném hojení otevřených a hnisajících ran pomazaných medem.
Myšlenka využití medu v medicíně nedala spát např. profesoru Peteru Molanovi z Nového Zélandu či profesorce Rose Cooperové z Cardiff u. A ani kosmetický průmysl nezůstává pozadu, pomocí medu a ostatních včelích produktů slibuje vyhladit vrásky, osvěžit vzhled, dodat energii a chuti do života.
Tak proč tedy psát o takových triviálnostech, jako je užití medu, v renomovaném časopise, jako je Nová Regena? Asi právě pro tu triviálnost. Proto, že na zřejmé a vyzkoušené se často zapomíná. Nejednou jsme psali o terapiích, jejichž původ je ve starověkém lékařství a léčitelství. Lidstvo na ně zapomnělo, aby je znovu objevilo. 20. a 21. století však přidává něco navíc – skepticismus, s nímž nastupuje vědecké zkoumání a poté zdůvodnění a opodstatnění obnovy užívání zapomenutého, anebo nedoceněného. Ani věda 21. století ještě neodhalila všechna tajemství včelích produktů – vím, že nic nevím, říkáme spolu se Sokratem. Ale i to málo, co víme, přispělo ke vzniku APITERAPIE, léčebných metod, které k terapeutickým účelům užívají včelí produkty (med, květový pyl, vosk, propolis, mateří kašičku a apisin – včelí jed). Kořeny apiterapie sahají ke starověkým kulturám Egypta, Řecka a Číny, odkazy na užívání medu a dalších produktů najdeme i v náboženských textech (např. Véda, Bible či Korán). Počátky novověké apiterapie je možno připsat rakouskému lékaři Filipu Tercovi, který v roce 1888 napsal zajímavou Zprávu o podivné souvislosti mezi včelím bodnutím a revmatismem.
MED
Cestovatelé, a těch je mezi námi v současnosti hodně, vědí, že turistický průmysl je důležitý pro každou zemi, ale pro ty chudší je naprosto nenahraditelný. Množství stánků a kiosků se suvenýry a nejrůznějšími turistickými atrakcemi opravdu nelze minout bez povšimnutí. A často zde naleznete právě med. Med jako potravinu, jako sladidlo, jako lék. A tak si vozíme ze svých cest zaručeně pravý a nejlepší med kubánský, řecký, krétský, malajský, zélandský, a když nám dojde, pokorně a vděčně sáhneme po stejně dobrém (ne-li lepším, protože je místní) českém.
[hidepost=0][/hidepost]