MMS je účinné
Čtenáři Nové Regeny si jistě vzpomínají na příběh pan Kašpara (publikováno v NR 06/2011). V krátkosti připomeneme, že pan Kašpar byl na podzim roku 2010 diagnostikován s rozsáhlým zhoubným nádorem tlustého střeva s metastázami na játrech. Tehdy lékař, který vedl operaci pro zprůchodnění střeva, sdělil po operaci dceři pana Kašpara, paní Dominice W., že dává jejímu tatínkovi bez chemoterapie a ozařování něco kolem šesti týdnů života. S chemo a ozářkami tak 2–3 měsíce. Nic víc. Jeho stav byl pro lékaře zcela jasný.
Dominika tehdy sehnala informace o MMS a tehdy začal s mou podporou boj, který podle vyřčeného závěru lékařů nevypadal na dobrý konec. Jak ale říká objevitel MMS Jim Humble, v případě rakoviny se nikdy nevzdávat, i když je stav už hodně zlý.
Pana Kašpara jsme navštívili v květnu 2012. Zde máte část rozhovoru, který byl v průběhu této návštěvy natočen.
Pane Kašpare, jak se dnes, téměř rok a půl po vaší lékaři předpovězené smrti, cítíte?
(velký úsměv) Skvěle. Začal jsem žít nový život, mám se dobře.
Berete MMS nyní stále?
Ano. Budu ho brát už do konce života. Je to úžasná, fantastická věc.
Vidíme se poprvé od reportáže, která běžela v TV Prima. Co jste na ní říkal?
Ten člověk, ten nesympatický člověk na začátku (bývalý ředitel SÚKL) jak tam říkal, že kdo bere MMS, tak se sebepoškozuje, že je to jako pokusy na lidech v koncentračních táborech… tak to je …(nepublikovatelné). Říkal jsem si, že mu zaplatím týden dovolené u moře, když mi ukáže nějaký lék, který nemá žádné vedlejší účinky a funguje. MMS se v těle rozloží na trošku soli, co vím z knížek. Léky mají plno vedlejších účinků a on řekne do televize, že se sebepoškozujeme.
Dodržujete nějakou životosprávu? Jak se staráte o své zdraví nyní?
Když jsem se sešel s Jimem Humblem, řekl mi, že mne MMS bude chránit, pokud ho budu brát stále. Takže se v podstatě nijak neomezuji. Kouřím, piju kafe, jím někdy i maso. Užívám si života. Možná někdo řekne že je to nezdravé, ale já se raduju z každého nového dne. Vždyť už jsem tu přes rok navíc (směje se). Přidává se dcera Dominika : „Těch šest týdnů se nějak protáhlo…“ a začali jsme se smát všichni.
[hidepost=0][/hidepost]