Polibek, pusa, líbačka

Podle slovníku je polibek pozdrav, kdy se dotkneme rty pevně přitisknutými k sobě a nato je oddálíme. Všichni se rádi líbáme – polibky dáváme i přijímáme. Ať už na rty nebo na tvář, jsou polibky projevem všeobecné blízkosti, nejen horoucí lásky. Líbání je prý staré jako lidstvo a vyskytuje se pouze u národů indogermánských a semitských. Eskymáci vzájemné sympatie projevují třením nosů o sebe, Mongolové se dotýkají tváří, Malajci se láskyplně očichávají.

První polibky, které posílali uctívači svým bohům, pocházejí z doby 3 000 let před začátkem našeho letopočtu. Starověcí Římané polibkem zdravili nejen rodinu a přátele, ale i lidi na ulici, prý dokonce podomní obchodníky! Polibek se stal mocným erotickým čarodějem za západořímského císaře Romula, který zakázal ženám pít víno. Kontrolovat je měli manželé, kteří tak činili ochutnáváním manželčiných rtů. Ve starověkém Egyptě pro změnu líbání skoro neznali – Kleopatra prý žádného ctitele nepolíbila.

Ve středověku se rovnoprávní líbali na rty, výše postaveným ruku, ještě větší společenský rozdíl vedl k polibku na koleno a jedinci, co byli pouhé společenské nic, směli líbat chodidla či dokonce prach, jímž vznešené nohy kráčely. Nejen ve středověké Itálii platilo, že pokud muž políbil dívku, očekávalo se, že si ji vezme. Ostatně, tři křížky na konci dopisu (nebo na kupní smlouvě) znamenaly polibky, smlouva se na znamení upřímnosti ještě políbila. Přítrž líbání učinila morová epidemie v 17. stol.: během ní bylo líbání nahrazeno smekáním klobouku, úklonou, pukrletem atd.

Mluva lásky, hold lásce
Shakespeare označil polibek za pečeť lásky a další básníci mají defi nice jiné. Vídeňský psychiatr Sigmund Freud viděl původ líbání v kojení a dětská ústa vnímal jako zónu, která sajícímu miminku umožňuje prvotní erotické zážitky. Podle dalších názorů je líbání pozůstatkem krmení z úst do úst.

[hidepost=0][/hidepost]