Cholesterol – zabiják nebo …?

Řadě čtenářů praktický lékař oznámil, že má vysoký cholesterol. Cholesterol, zabiják zdraví. Škůdce a proto za každou cenu pryč s ním. Jako by někdo říkal, že je minimálně za vteřinu dvanáct vašeho životního příběhu.

Prakticky ze všech sdělovacích prostředků se valí záplavy informací o škodlivosti toho darebáckého cholesterolu a o prospěšnosti právě toho kterého přípravku, či té které složky nezbytné pro vaše zdraví proto, že právě ona umí přinejmenším snížit hladinu vašeho cholesterolu, pokud jej nezlikviduje vůbec. A protože je to přece pouze a především pro vaše zdraví, tak každý takový preparát je za takovou cenu, že nutně zvažujete, zda na něj vůbec máte. Ale přece jen, je to pro záchranu vašeho zdraví, a tak nakonec do peněženky sáhnete. Zvláště, když jsou tato tvrzení podpořena jménem nějakého, pokud možno významného vědce, který vedl výzkum škodlivosti třeba právě cholesterolu. Uvědomujete si, že většinu takových výzkumů fi nancují významné farmaceutické společnosti či fi rmy vyrábějící nějaký přípravek účinně likvidující cholesterol.

Nezbytnou součástí lidského těla jsou tuky, které lze druhově rozdělit např. na podkožní, útrobní a nitrosvalové v poměru cca 80:15:5. Tuk lze považovat za hlavní tělesnou složku, která slouží pro získání a ukládání energie, upravuje teplotu těla a chrání orgány. Jednou ze složek lidského tuku je látka tukové povahy – cholesterol, což je steroidní látka, kterou lidský organismus potřebuje pro tvorbu hormonů a vitamínu D. Ačkoliv jej lze i relativně řadit mezi tuky, cholesterol je součástí struktury nervů, mozkových buněk, pomáhá tělu zpracovávat jiné tuky, a je velmi důležitý při tvorbě buněčných membrán. Lze říci, že je pro lidský organizmus nepostradatelný, jen ho nesmí být moc. Takže to, co bylo psáno v úvodu a co je všade vidět a odevšad slyšet, není pravda?

Odpověď vůbec není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Ne nadarmo staré české přísloví praví, že není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu.

Tuky skutečně představují naprosto nezbytnou součást lidského těla, přičemž existují dvě základní formy tuků: tuky nasycené a nenasycené – a každá z těchto forem ovlivňuje lidské tělo jinak. A tukem získává nebo by mělo získávat tělo cca 30% potřebné energie.

Tuky se skládají z mastných kyselin. Jsou to látky, kde atomy kyslíku a vodíku jsou spojeny s řetězci atomů uhlíku. U jedlých tuků mají řetězce sudý počet atomů. Mastné kyseliny, jejichž všechny vazby jsou nasyceny, se nazývají nasycené mastné kyseliny a celkem pochopitelně existují i kyseliny nenasycené.

Nasycené mastné kyseliny (SAFA)
Jsou obsažené zejména v živočišných tucích (máslo, sádlo, mléko, vepřové a hovězí maso, vejce, plnotučné mléko, ale také třeba jogurt). Obecná doporučení nabádají k tomu, aby se SAFA podílely na přísunu energie z tuků pouze 1/3 celkového přijímaného množství.

Polynenasycené mastné kyseliny (PUFA)
Patří mezi tzv. esenciální mastné kyseliny. Jejich nedostatečný příjem se může nepříznivě odrazit na našem zdraví, proto se o PUFA hovoří jako o „nezbytných“ mastných kyselinách. Patří sem OMEGA-6 a OMEGA-3 kyseliny. Hlavním představitelem omega – 6 je kyselina linoleová (zkratka LA). Nejdůležitějšími zástupci omega – 3 jsou kyselina α-linoleová (ALA) a z ní v těle vznikající EPA (eikosapentaenová kyselina) a DHA (dokosahexaenová kyselina). Zbylé 2/3 tuků by měl člověk přijímat především rostlinného původu. To proto, že živočišné tuky (vyjma tuku z ryb, který obsahuje PUFA) přispívají ke zvýšení hladiny špatného a celkového cholesterolu. Nasycené tuky najdeme i v palmovém a kokosovo-jádrovém oleji. Hladinu cholesterolu tedy zvyšují i tyto rostlinné tuky.

[hidepost=0][/hidepost]