…ve světě včel – část II

VČELÍ PRODUKTY
Včelám a jejich produktům se mnohdy přiřazují až magické účinky. Včela medonosná je bezesporu zajímavý tvor. Má mnoho schopností, které často jdou nad rámec současného vědeckého poznání. Lidská taxonomie včelu zařazuje do hmyzí říše mezi blanokřídlé, štíhlopasé a včelovité. Lidská fantazie včely zařazuje mezi mimozemšťany. Asi proto, že jsou tak neuvěřitelně užitečné, nemohou pocházet z tohoto světa. Údajně měly přijít na Zemi v době Atlantidy z Plejád, aby naučily člověka sladkosti života. No… pokud je to pravda, přišly v pořádné partě. Řád blanokřídlých totiž obsahuje asi sto tisíc příbuzných druhů, včetně čmeláků, vos a sršňů.

Ať je to jak chce, je až s podivem, že všechno, co včely vyprodukují, má léčivé nebo alespoň blahodárné účinky. Navíc je tu zásadní úloha včel při opylování rostlin. Díky ní je včela naprosto nenahraditelná. Bez včel bychom pravděpodobně dost rychle vymřeli i my, lidé. Včelstva také ukázkově předvádějí lidem, jak se spolupracuje.

Vosk
Základním včelím produktem, který nás dnes napadne jako první, je med. Ovšem nebylo tomu tak vždy. Ještě ve středověku se včely chovaly hlavně kvůli produkci vosku. Med byl pouhým vítaným doplňkem vosku, který byl nenahraditelným základem mnoha středověkých technologií. Používal se nejen na výrobu svíček, ale i pro konzervaci potravin i zbraní, na výrobu laků na dřevo i kámen, na výrobu forem pro kovolitce, i jako součást pečetících vosků. Impregnovaly se jím látky i papír. Vyráběly se tabulky na psaní. Dokonce sloužil i jako platidlo. Vosk včely produkují pomocí voskotvorné žlázy v zadní části svého těla. Staví z něj své plásty, které včelaři následně uzmou a roztaví.

Složením je vosk složitou směsí až 280 chemických látek, zejména esterů kyselin a uhlovodíků. I dnes se používá v řadě aplikací v lékařství, farmacii a průmyslu. U kosmetických přípravků ho najdete například ve rtěnkách a krémech, deodorantech a depilačních krémech. V lidovém léčitelství se doporučuje hlavně žvýkání voskových víček z buněk z důvodu protizánětlivé a antivirální ochrany, tedy zabránění nachlazení, viróz i parodontózy. Vosk je nezávadný pro požívání, ale nestravitelný.

Med
Jakožto med se označuje „směs přírodních cukrů a sladidel, které jsou sbírány a zpracovávány včelami.“ Takto kostrbatě se med defi nuje proto, aby se vyloučilo označování všelijakých sirupů a umělých „medů“ jakožto med (například tzv. pampeliškový med nemá s medem nic společného, je to sirup z řepného cukru a odvaru ze smetánky lékařské). Normativně je také určen pojem „Český med“, s jehož pomocí se čeští včelaři brání levným a nekvalitním dovozům. Nejlépe je med nakupovat přímo od osvědčeného malo-včelaře, který prodává med z vlastních přebytků, takzvaně „přes dvůr“.

Med vzniká jedině a pouze prací včel, které sbírají nektar z květů, případně medovici. V úlu přinesenou sladinu zahušťují odpařováním vody a hlavně ji doplňují chemikáliemi z vlastních trávicích žláz. Výsledný produkt – med – je pak chemicky velmi složitou směsí, obsahující až 1200 různých látek, z nichž mnoho nemá dosud ani jméno. Maximální obsah vody nesmí překročit 20%, pokud je vody více, med začne kvasit. Pozor – med je hydroskopický, tedy v otevřené nádobě pohlcuje vzdušnou vlhkost (i pachy) samovolně. Dominantní složkou medu jsou samozřejmě cukry – a to především ovocné cukry glukóza a fruktóza. Jejich obsah kolísá podle druhu medu. Kvůli obsahu jednoduchých cukrů je med významným výživovým doplňkem, který prakticky nezatěžuje organismus složitým zpracováním. Další významné příměsi jsou enzymy, minerální látky, hormony, fermenty, vitamíny, aminokyseliny atd. Zajímavé je, že obsah žádné z léčivých látek není příliš významný, přesto je med významnou léčivou přírodní substancí. Díky obrovskému spektru látek je med opravdu širokospektrální životabudič. Příznivci Bachových esencí mi asi dají za pravdu, že rostlinné nektary pravděpodobně jsou víc než jen pouhý roztok chemikálií. Krystalizovaný (ztuhlý) med si zachovává léčivé vlastnosti i všechny přírodní látky. Krystalizace je přirozenou vlastností kvalitního květového medu, naopak med, který netuhne, může být tepelně či chemicky upraven. Pokud vám tuhý med nevyhovuje, dá se roztavit. Je třeba to dělat opatrně, aby se med nepřehřál. Teplota nad 50 °C už rozkládá některé aktivní látky. Přehřátím cukrů také vzniká látka HMF (hydroxy-methyl- -furfural), která je pravděpodobně karcinogenní.

[hidepost=0][/hidepost]