Prázdno v duši
Někdo prostě nepochopí, že smutná paní z druhého patra rodinného domku musí už dlouhé roky brát na svoji zraněnou psychiku léky. „Proč si pořád stěžuje? Proč se nejde projít, nevezme si bylinky, neuvaří si čaj?“ rozumují sousedky a sousedé na malé vsi. Ve velkoměstě platí stejné pravidlo. „Ta jejich babička je nějaká divná,“ šeptala mi správcová při otevírání dveří pražského domu, kam jsem šla za kamarádkou. Její maminka upadla do deprese před 30 lety (po smrti manžela), aby se už nikdy neusmála.
Pojem deprese pronikl do hovorového jazyka a označuje smutnou náladu. Chorobná deprese se však liší od smutku: je intenzivnější, trvá déle a brání adaptaci na okolnosti života. Projevuje se jako změna nálady, ztráta zájmu a radosti. Narušení je značné, relativně stálé a spojené s dalšími symptomy depresivního syndromu (pesimistické myšlenky, pokleslá energie a psychomotorické zpomalení). Deprese je opravdová nemoc, nikoliv jen změna nálady: pacientovi chybí energie, je smutný a vyčítá si to. Nemůže běžně fungovat, nesoustředí se, ani se nedokáže radovat z věcí, které ho dříve těšily. Jeho myšlení je bez ohledu na objektivní situaci pesimistické, často ho provází sebeobviňování a nadměrné výčitky svědomí neúměrné vlastním prohřeškům nebo chybám. Výraz tváře zrcadlí smutek, koutky úst má staženy dolů, objevují se vertikální vrásky uprostřed čela a zpomalená mimika. Zevní okolnosti depresivní náladu neovlivní – prostupuje vším, co pacient dělá a na co myslí. Nejhorší bývá ráno, ale ne vždy. Pacient zcela pesimisticky vnímá přítomnost, budoucnost i minulost: vše zkazil a dělá špatně, jeho těžká situace se nikdy nezmění. Tělesné příznaky jen doplňují obraz: únava, vyčerpání, nespavost, zácpa, ztráta chuti k jídlu, hubnutí, ztráta libida, vynechání menses, svírání na hrudi, bolesti hlavy
i dalších částí těla.
Jak nemoc probíhá
Deprese se může objevit v kterémkoliv věku od útlého až po vysoké stáří. Průměrný věk počátku depresivní poruchy činí 27 let, veřejnost považuje za největší riziko léta kolem čtyřicítky (populární je pojem „krize středního věku“). Rozvoj příznaků probíhá v řádu dnů až týdnů. Neléčená depresivní epizoda trvá 6 – 24 měsíců, většina nemocných se posléze vrátí na původní úroveň fungování. Zhruba 12 % pacientů zasáhne chronické onemocnění, jehož největší riziko spočívá v možnosti „řešení“ sebevraždou.
Občasné rozlady často provázejí životní nezdary, smutek po ztrátě blízkých lidí a přátel, případně jiné ztráty, ovšem smutek, zármutek a neúspěchy patří k lidské zkušenosti. Neměly by tedy být považovány za depresivní poruchu, spíše jen za tzv. depku. Zármutek většinou odezní do tří měsíců a vyrovnat se se ztrátou postavení či s nějakou složitější životní situací lze s pomocí psychofarmak.
¨Celoživotní riziko k rozvoji deprese má 20 až 25 % žen a 7–12 % mužů. Zatímco před pubertou je poměr postižených stejný u obou pohlaví, po pubertě už jsou ženy ohroženy 2–3× častěji.
Navzdory tomu, že se o depresi nyní veřejně píše a mluví (v socialismu jí člověk trpět nemohl), bývá diagnostikován a adekvátně léčen jen každý čtvrtý nemocný. Někteří praktičtí lékaři depresivní poruchu neodhalí, jindy zase pacient nechce být „stigmatizován“ kontaktem s psychiatrií.
[hidepost=0][/hidepost]