S hlavou ve hvězdách

Některé rozhovory vyžadují důslednou přípravu, jiné si žádají nekonečnou trpělivost. Když však proti vám usedne host, se kterým je potěšením a obohacením si povídat, celý rozhovor dostává úplně jinou dimenzi. Vše jde takříkajíc samo, příjemně a přirozeně. Nakonec posuďte sami. Již více jak rok modeluje tvář tohoto časopisu, osobně se pečlivě věnuje každému novému vydání. Sama připravuje astrologickou rubriku, znáte ji i z mnoha dalších článků a také rozhovory bývají její doménou. V tuto chvíli však sedí na opačné straně. Do pomyslného křesla pro hosta dnes usedla paní Pavla Vojířová, astroložka a šéfredaktorka časopisu Nová Regena.

Paní šéfredaktorko, rozhovory ve vašem časopise jsou převážně vaším privilegiem, jaké to je, být teď na té opačné straně?
Je to pro mě rozhodně nezvyklé. Vždyť jsem právě tím, kdo se ptá, ať už mám připravené otázky, které mě samotnou u konkrétní osobnosti zajímají, či co si myslím, že by mohlo zajímat čtenáře obecněji, anebo jen okruhy a témata a rozhovor necháme přirozeně plynout… Většinou, ať už zaměřením časopisu, tak mým vlastním, se ptám na věci spojené s péčí o zdraví, na duchovní témata a osobně fi lozofi cké náhledy, na ezoterickou oblast. Nejde vytrhnout jen posedlost péčí o zdraví či boj s konkrétní nemocí. Je třeba se starat o své tělo i svou duši, tyto oblasti nelze oddělit. Kde je nemocná duše, chřadne i tělo a naopak, kde nás fyzicky trápí nemoc, odráží se to i na stavu mysli. Je třeba hledat souvislosti, provázanost. Výhoda toho, kdo se ptá, je zůstat v pozadí. Ale i svými otázkami o sobě můžete dost prozradit…

To ano, nejenom co čteme, vypovídá o tom, jací jsme. A podle čeho posuzujete druhé vy? Já třeba hodně věřím ve skutky.
Tak to je výborná otázka. Podle čeho posuzujete… Na jedné straně bych ráda řekla, že souhlasím, také věřím ve skutky, činy. Ony za nás mluví, a rozhodně bych si přála, aby byly správné, čis té, ušlechtilé a dobré. Ale potřebujeme i tu proti – váhu. Kdybychom nepoznali smutek, nemoc, zklamání, nemohli bychom si vážit toho dobrého, pravdivého a správného. Jako všechno v přírodě má svůj rytmus, nádech a výdech, stah a uvolnění, den a noc, světlo a tma, tak potřebujeme i ty špatné činy nebo prožitky smutku, zklamání, zrady, k rozlišování a odpíchnutí se od nich směrem výš, k tomu pravdivému a lepšímu. Jen bych si pochopitelně přála, aby toho dobrého bylo nepoměrně víc… Ale to už souvisí se současnou situací v ČR i ve světě vůbec, a s kolektivním směřováním a vědomím… A ještě bych se vrátila ke slovu „posuzovat“. Je to mistrovský kousek, naučit se nesoudit a neposuzovat. Jako astroložka „vidím“ do spousty lidí, tedy přesněji – nahlížím do jejich charakterových vlastností, daností, jedinečností, do jejich potenciálu. A právě skrze astrologii jsem si uvědomila, jak to v tom horoskopovém diagramu zrození má rozloženo každý jinak, jak je svébytný, originální, jedinečný. Nelze hodnotit, zda dobrý či špatný… protože – kdo to posoudí? Co jednomu přijde úžasná vlastnost, jiného irituje a dráždí. Co jednomu nese úspěch, dalšímu škodí…je to tak individuální!

Čtenáře bude jistě zajímat, co vás k astrologii přivedlo.
Vztahy s druhými lidmi. Zajímalo mě, kde jsou ještě jinde dané ty odlišnosti, nejen v genetice, výchově a prostředí. Nerozuměla jsem tomu, proč se s jedním člověkem domluvíte beze slov, cítíte porozumění či souznění, a jinému můžete vysvětlovat, kreslit a on vám nerozumí. Myslím hlavně soukromé vztahy, s rodinou, s blízkými. V práci to má nějaký řád, formu, předpisy, ale v osobních vztazích daleko více vystupují emoce, nároky, očekávání. Hledala jsem systém, který by mi to objasnil. Vzpomněla jsem si na spolužačku z vyššího ročníku, o které se říkalo, že dělá horoskopy, že ví, co lidi čeká a jací jsou. Nevěděla jsem, co to je, ale fascinovalo mě to a znělo mi to tajemně. Začala jsem v knihkupectvích nahlížet do astrologických knížek. Nejdřív mi ty klikyháky v nich přišly úplně nesrozumitelné a nechala jsem to zase být. Ale jednoho dne, tedy jedné noci se mi zdálo, že jdu do knihkupectví a sahám po knize. Byl to tak nutkavý sen, že jsem druhý den ráno vstala, přišla do knihkupectví a intuitivně sáhla po jedné astrologické knize. Byla to ta „správná“. Ponořila jsem se do ní a bylo to. Začala jsem zkoumat svůj horoskop, rodinu a známé. Ale pořád jsem to neuměla správně uchopit, tak jsem hledala učitele a prošla různými kurzy. Takže k astrologii mě při- S hlavou ve hvězdách Některé rozhovory vyžadují důslednou přípravu, jiné si žádají nekonečnou trpělivost. Když však proti vám usedne host, se kterým je potěšením a obohacením si povídat, celý rozhovor dostává úplně jinou dimenzi. Vše jde takříkajíc samo, příjemně a přirozeně. Nakonec posuďte sami. Již více jak rok modeluje tvář tohoto časopisu, osobně se pečlivě věnuje každému novému vydání. Sama připravuje astrologickou rubriku, znáte ji i z mnoha dalších článků a také rozhovory bývají její doménou. V tuto chvíli však sedí na opačné straně. Do pomyslného křesla pro hosta dnes usedla paní Pavla Vojířová, astroložka a šéfredaktorka časopisu Nová Regena. vedla hlavně touha porozumět sobě a druhým, poznat jejich řídící principy.

[hidepost=0][/hidepost]