Špatný učitel je ten, který stále skvěle přednáší

Omluvte prosím tento provokativní nadpis článku a vzpomeňte si na svá školní léta. Určitě se vám vybaví alespoň jeden učitel – dobrý vypravěč. Vzpomenete si na krásně a barvitě vyprávějícího učitele či učitelku, vzpomenete si na atmosféru ve třídě. Něco ale stále chybí. Ještě pořád nic…? Tedy jinak! Určitě znáte reklamní fenomén „Bobika“. Byla to dobrá reklama? Ano? A na co vlastně byla? … A vzpomenete si, CO váš učitel – skvělý vypravěč – vyprávěl?

Efektivita školní výuky nespočívá v množství informací, které škola žákovi poskytne, nýbrž v množství informací, které si žák uloží do dlouhodobé paměti. V tomto směru považuji náš školský systém za absolutní propadák. Přitom vysoká efektivita učení není otázkou peněz, ale přístupu, který nemohu nazvat moderním už jen díky skutečnosti, že většinu metod efektivního učení popsal Jan Amos Komenský.

100 hodin ve škole = 5 minut vědomostí
Odborná literatura uvádí, že pasivním vnímáním pomocí jednoho smyslu – typicky je to výklad učitele nebo čtení učebnice – je člověk schopen uložit 3–5 % informací. Zkombinujeme-li 2 smysly, např. sledujeme-li dokument o přírodě – efektivita může dosáhnout až k patnáctiprocentní hranici. Opakováním se procento zapamatování učiva nadále zvyšuje. Bohužel se tato, už tak malá čísla, týkají pouze krátkodobé paměti. Do té dlouhodobé se uloží řádově jednotky procent z toho mála informací, které obsadilo krátkodobou paměť. Výsledná efektivita se tak pohybuje v řádu promile.

Daleko zajímavější metodou je učení se prožitkem. Efektivita takového učení se pohybuje mezi šedesáti až osmdesáti procenty, přičemž do dlouhodobé paměti se ukládá třetina až polovina, než do paměti krátkodobé. Při prožitku nedochází pouze k zapamatování vyučované látky, ale k jejímu pochopení.

[hidepost=0][/hidepost]