Delfíni léčí láskou
Milují lidi. Baví je s námi komunikovat, řešit složité úkoly, těžko říci, zda oni si hrají s člověkem nebo člověk s nimi. Nabízejí prožitky na celý život – dar v oblasti tělesného kontaktu, komunikace, sociální interakce i příjemně strávený čas. Zaujetí prožívanou chvílí, dítě nevnímá okolní svět, soustředí se, žije tedy a teď.
Alence je 10 let. Při narození ji postihla dětská mozková obrna v triparetické formě (postižené tři končetiny). Navíc je bohužel spojená se středně těžkou mentální retardací. Trpí poruchou řeči a hypoplazií plic. Od 5. týdne života musí podstupovat Vojtovu metodu a jedna nemoc střídá druhou. Už v devíti měsících absolvovala první oční operaci, pak dvě další. Často pláče, špatné vnímá neznámé prostředí či osoby a hlasité projevy. Poprvé se sama otočila až v 8 měsících, sama si sedla ve 28 měsících a s pomocí se postavila ve 3,5 letech. S asistencí chodí od pěti let, zhruba ve stejnou dobu vyslovila i první slabiky. Pravou ruku prakticky vůbec nemůže používat, postižené má i obě nohy. Jí a pije pouze s dopomocí. Teď má před sebou obrovskou výzvu a šanci zároveň – zburcovat vnitřní sílu natolik, aby zvládla pohladit po hřbetě to krásné elegantní zvíře, co bezstarostně vyskakuje nad hladinu a po saltu vzad střemhlav padá zpátky do vody.
Alenčin život byl dosud jedno velké trápení. Řeč využívá jen k vyjádření základních potřeb, jako jsou hlad a žízeň, a to jedním jediným slovem – „mama“. Aby je řekla, musí si levou rukou přitlačit k sobě spodní čelist a ret. Neplazí se ani neleze. Bez pomoci se nedokáže přesunout. Přesto je veselá a usměvavá. Umí se soustředit pouze na konkrétní činnost, a to po omezenou dobu. Velmi ráda poslouchá písničky, hraje si formou přendávání hraček z místa na místo, při setkání s jinými dětmi jen pozoruje hru a sama se nezapojuje. Špatně reaguje na změny prostředí a nečekané návštěvy. Na WC musí být pravidelně vysazována každé 1,5 hodiny, na noc dostává plenu, protože si o svou potřebu nedokáže říci. Bazén plný vody pro ni znamená vlak do stanice „nový život“. A vstupenka připlouvá rozverným mávnutím ploutví.
Tajemství rozverných léčitelů
Jako by přesně věděl, kam něžně sáhnout. Delfín instinktivně doráží na pravou horní končetinu, kterou Alenka prakticky permanentně drží zaťatou v pěst. Osměluje se až zázračně rychle. Netrvá dlouho a sama dává delfínovi gestem zdravé ruky první pokyn, aby připlul blíž. A zaujatá delfínem se náhle snaží i o komunikaci s okolím. Každý den se do bazénu těší, i když koupání jinak nesnáší. A kdyby snad zaváhala, jistí ji ve vodě maminka. Po svém cvičení denně sedává s rodiči na okraji bazénu a se zaujetím pozoruje delfíny a ostatní děti, které cvičení čeká po ní.
Takových 100 metrů pod hladinou už zrak jednoho nevytrhne. V pološeru hlubších vod a temnotách pořádných hloubek začíná jiný svět – svět zvuků. Delfíni to umějí rozbalit ve skutečně závratných výškách od 0,25 kHz až po ultrazvuky v rozsahu 80 až 220 kHz. Echolokátorem vysílají své vlny napříč mořskou hladinou a skenují vše do vzdálenosti tří kilometrů. Jedna vlna, druhá, třetí – a už má představu, jak je předmět daleko, jaký má tvar, velikost, materiál i hustotu. Pozná, zda se nachází ve vodě ryba, vhozený míč nebo… nemocné dítě.
[hidepost=0][/hidepost]