O nadváze a hubnutí aneb jíst či být II.

Odtučňovací anamnéza, pojmenovat věci pravým jménem
S pomocí oboustranně nahlas vyslovené nahé pravdy se má zjistit, jakým způsobem je dotyčný na jídle závislý, kdy jí, jak jí, jak rychle hltá, jestli přijímá dost tekutin či zda pravidelně požívá alkohol!!! Pravidelná dvojka vína před spaním je z mého hlediska mor jak pro obezitu, tak obecně pro zdraví. Vedlejší negativní účinky každodenního pravidelného – i malého – množství alkoholu převažují nad jeho občasným „nejistým pozitivním“ účinkem. Je to spolehlivě dokázáno zrovna jako nemalé riziko návyku a plíživého vzniku skutečného alkoholismu. Je dobré zjistit, potřebuje-li dotyčný jednou denně spořádat najednou velké množství jídla, aby dosáhl konečného pocitu nasycení, a také kdy se to děje, zda navečer apod. Snažit se z adepta hubnutí dostat, má-li doma tajné úkryty laskomin, které si případně sám zakázal. Je to věc mnohem častější, než se myslí. I vzdělaní a leckdy vysoce postavení lidé jsou v tomto smyslu leckdy doslova dětinští. Stydí se za „drogu jídlo“ před svou rodinou i spolupracovníky a krmí se tajně na chodbě, v předsíni a v různých zákoutích. V některých případech jde doslovně o průběžné mírnění „abstinenčních příznaků“, když dotyčným klesne hladina krevního cukru a krevních tuků pod jejich „osobní minimum“. Je dobré zmínit, že jídlo má na rozdíl od skutečných drog jeden háček. Nelze ho totiž na rozdíl od alkoholu a skutečných drog ze života zcela vyloučit. Jídlo je droga, která se musí v rámci přežití užívat stále, ale s mírou. A užívat drogu s mírou je nesrovnatelně těžší, než se jí kompletně vyhnout. Tuto úvahu je dobré doplnit varováním před chorobným hubnutím, před tzv. anorexií. Několik upřímných vět na toto nevděčné téma může adepta redukce váhy „ochránit před naprogramováním mozku“ na možnou pozdější patologickou hubenost. Nezapomenout zeptat se na stravovací (zlo)zvyky a možnou obezitu životního partnera. Pokud se v rodině vyskytuje osoba, která večer pravidelně vaří, pak je naděje na nekomplikované zhubnutí omezená. Důležitým bodem je zjistit, proč se dotyčný (k odborně vedené) odtučňovací kúře vůbec rozhodl, co bylo tou poslední kapkou, kolikrát a proč to v rámci jojo- efektu dříve neklaplo, co bylo vyvolávajícím momentem pro opětné přejídání, a co na to životní partner nebo rodina. Případný dotazník s rozumně formulovanými, ale otevřenými otázkami „na tělo“ v tomto směru může pomoci.

Odříkání, odvykání, psychika
Jak už bylo řečeno, hlavní faktory udržující nadváhu jsou dva. Je to chuť na „nezdravá kalorická jídla“ a pak je tu potřeba spořádat těchto jídel určité minimální (ale průběžně nadměrné) množství vedoucí k nasycení, dokud vnitřní hlas neřekne „pro dnešek dost“. Malér je dále v tom, že se pocit nasycení dostaví převážně večer, kdy povolí stres, na vaření je nálada a na jídlo je klid. Mezi šestou a devátou večer se pak vaří a jí, lhostejno, zda ve vybraném lokálu nebo doma. Takto se stravuje i mnoho štíhlých lidí, kteří přesto zůstávají štíhlými. Genetika dělá svoje. Pro lidi s nadváhou je ovšem večerní rituál vaření, dojídání se a případné „noční plundrování ledničky“ doslova osudným zlozvykem. K nadměrnému množství a nevhodnému složení jídla tak přistupuje i faktor nevhodného načasování stravování. Kdo chce zhubnout, ten se musí vyrovnat jak s nižším množstvím, tak s jinou – respektive s„jinak chutnající“ – stravou. Třetí „pohromou“ je nutnost skončit s příjmem kalorií před pátou odpoledne a vzdát se večerního rituálu přípravy jídla a jeho pohodové konzumace. Kdo chce nebo musí současně přestat s alkoholem a nikotinem nebo dokonce i s kofeinem, ten má o několik psychických problémů navíc. Proces hubnutí pak jde paralelně tělem i duší a bývá vnímán jako rána boží a ochuzení o něco podstatného, co dělalo život příjemným. Nejeden nadváhou existenčně ohrožený pacient mi na rovinu řekl, že „dobré“ jídlo, kafíčko, cigaretka a dvě deci vínka před spaním činily život pěkným, a že bez těchto radovánek pobyt na světě vezdejším hraničně pro něj už nebude mít smysl. Principiální přechod od nezdravého vysokokalorického na zdravé nízkokalorické stravování není jen přechod, ale doslova „duševní přerod“. Chvílemi více trpí tělo, jindy duše, ale celková míra subjektivního „utrpení“ je srovnatelná s radikální odvykací kúrou u alkoholismu či drogových závislostí. K tomu všemu přistupuje i jistý společenský problém. Ten spočívá v tom, že okolí dotyčného láká, aby si „dal něco pořádného, ať s tou dietou neblázní, ať je normální, ať si přiťukne a večeří jako dřív“ a podobně. Muži zde trpí o něco více než ženy. Zdravé diety a zeleninové saláty pojídané před drsnými kumpány anebo ironickými spolupracovníky mohou pro muže představovat nemalý duševní problém. Redukce váhy tak občas přestává být záležitostí boje sama se sebou. Stává se tak trochu i bojem s více či méně nechápavým okolím a kromě železné vnitřní disciplíny vyžaduje i jistou schopnost „společenské sebeobrany“.

[hidepost=0][/hidepost]