Lnice květel

Bylina překážející pilnému rozkvapu turistů po skalnatých, písčitých a slunce plných lokalitách luk i mýtin. Obvykle do výše kolen, avšak nejvýše stehen, pochodujících do výše Milešovky a také proto, že člověk turistický se stydí do takové nádhery šlápnout, je nezaměnitelnou ozdobou místní květeny. Pyšný vzrůst a značná násada květů ve směsi barev okru a žluté jednoznačně určují, o kterouže bylinu jde. Říkalo se jí jen květel či Len matky boží. Kvete od června do září.

Utrhnout se nenechá snadno a tak je lépe se vyba vit řezným nástrojem nebo nůžkami, a bylinku na píď od země odstříhávat. Suší se ve svazcích zavěšená pod stropem v místech, kde její nepříliš vábný odér nebude obtěžovat váš spanilosmyslný čich. Nejste-li jeho vlastníkem, může vám klidně i smrdět. K sušení je nutno svazky nedělat příliš veliké, protože lnice se umí v takovém případě náramně zapařit a znehodnotit, případně zfujtajblit.

Raději se rychle uzdravit, než čaj ze lnice pít
Lnice je chuťově náročná a jak by řekli fajnšmekři a degustátoři bylinných čajů – odvar ze lnice je hořce nespecifický, slaně navinulý a užívání vám dává možnost překonat sama sebe – a lnici také nemusejí, kromě výkonu trestu. Osobně si myslím, že použití lnice v terapii velice urychlí hojení čehokoli i psychosomaticky, protože chabrus při představě, že bude muset opět pít lektvar, se raději prudce uzdraví. Lnice se proto jen ve zvláštních případech doporučuje jako jednodruhový čaj, protože i méně citlivé povahy mají s jeho popíjením problémy a myslím, že by se mohl uplatnit u skautů pro zisk bobříka trávení. Ne tedy, že by lnice byla jedovatá, ale lahůdková ani náhodou. Trávicí systém ocení laxativní vlastnosti účinných složek lnice snížením křečí a povzbuzením peristaltiky i žluči. Zvláště doporučeníhodná je při střevní atonii, ale někdy to s tím rozpohybováním střev až přehání v lehce průjmový stav. U žaludečních vředů se osvědčila směs lnice s řepíkem.

[hidepost=0][/hidepost]