Chemie v potravinách aneb víme, co jíme?

2. část

Je několik přísloví, která se zabývají povahou člověka. Jedno z nich zní „Řekni mi, co čteš, já ti povím, jaký jsi“. Varianta tohoto úsloví by mohla znít „Řekni mi, co jíš, já ti povím, jak jsi zdravý“. Tato věta se v dnešní době nevztahuje pouze na složení stravy ohledně jejích základních složek, jako jsou uhlohydráty, tuk a bílkoviny. Bohužel se nyní vztahuje i na vysloveně škodlivé cizorodé látky, které do potravin ani do lidských žaludků nepatří. Následuje II. část orientačního přehledu těch nejdůležitějších.

Hormony, antibiotika, steroidy
Jde o různorodou skupinu chemicko-farmakologických příměsí přidávaných do krmiv zvířat. Jen jejich vyjmenování by vydalo na jednu stránku. Tyto látky přecházejí v různé míře do tkání oněch „nešťastných zvířat“ a nakonec i do tkání konzumentů, z nichž někteří jsou z toho po nějaké době také nešťastní. Třeba ti, v jejichž krvi se najdou stopy antibiotik, vůbec u těch, kteří se je léta nebrali. Záludnost tkví v tom, že se do potravin dostávají takříkajíc „načerno“, takže absolutně nelze očekávat, že by výrobce jejich obsah v potravině „dobrovolně“ oznámil. I stopová množství těchto látek po léta přijímaná (běžnou) potravou mohou nakonec vést k alergiím, resistenci na to či ono antibiotikum a možná i k nádorovému bujení. Totéž platí i pro vědou a společností akceptované „laboratorně neškodné“ látky jako jsou aromatizéry, barviva a emulgátory, jejichž přítomnost v potravinách se sice (někdy/někde) deklaruje, ale které nepříznivý zdravotní účinek těch shora vyjmenovaných (skrytě) zesílí, což se všeobecně podceňuje. Herbicidy, pesticidy, insekticidy Chemicky i biologicky jde o skutečné jedy a kancerogeny. Dlouhodobé požívání potravin vyrobených/ vypěstovaných s jejich pomocí může vést – a pravděpodobně také vede – k vyššímu výskytu rakoviny u spotřebitelů. Výčet jejich názvů, a to i orientační, by přesáhl rozsah tohoto článku, který má být přehledný. Skupina těchto látek proniká někdy i hluboko do tkaniva jimi ošetřených rostlin a druhotně i do „masa“ těch živočichů, kteří takto „ošetřené“ rostliny snědí. Skupina stejných chemikálií s nemalou pravděpodobností přispěla k prudkému nárůstu nádorových onemocnění po druhé světové válce. Lidstvo se nyní pomalu probírá z počátečního nadšení pro tento druh „podpory“ výroby potravin. Potraviny, při nichž byly herbicidy, pesticidy nebo insekticidy použity, by měly být jasně označeny i s uvedením konkrétně užité chemikálie. Tento údaj by měl být mj. uveden dostatečně velkým písmem, aby ho mohli bez brýlí přečíst i lidé se slabším zrakem. Laboratorní kontroly by měly být přiměřeně časté a pokuty za prohřešky by měly být pro všechny zúčastněné opravdu citelné. I ohledně těchto látek lze konstatovat, že se lidstvo v rámci komerce samo pomalu otravuje.

Ryby, léky, antibiotika
Zbytky léčiv z nemocnic i z domácností se dostávají do řek. A to i přesto, že odpadní vody prošly „čističkami“, které nemají šanci léky, hormony a antibiotika zachytit, odstranit a„do řeky nepustit“. A propos antibiotika. Na jednu tunu lososího masa, co se dostane na trh, se spotřebuje přinejmenším stejná váha antibiotik a látek, které „lososa dobarví“. Vlády některých zemí tuto zaběhnutou „chemickou praxi“ již omezují nebo zakazují. Jiné ne, jako třeba Chile. Spotřebitel by si měl na „čilského“ lososa dát pozor. Ale jak to poznat? Bylo by to bezproblematické, kdyby se na obalech produktů (čitelně) uváděly údaje o faktickém zeměpisném původu masa. A také údaje o chemickém složení použitého krmiva a přídatných látek.

[hidepost=0][/hidepost]