Hudba jako lék na alzheimera

Připraveno ve spolupráci s Psychologie.cz

Hudba přetrvává v paměti dementních pacientů ještě dlouho poté, co už nevědí, jak se jmenují, tím méně v jaké ulici bydlí a kdo je prezidentem. Tento dar ulpět v paměti mají také sprosťárny a vulgarizmy, zejména ty nejtvrdší; jako by pro nás měly svou „hudebnost“.

Alzheimerova nemoc je nejčastější formou demence a je charakterizována progresivním úbytkem kognitivních (=poznávacích) schopností, přičemž první a nejnápadnější bývá porucha epizodické paměti. Tedy té její části, jež registruje osobně významné souvislosti a vztahy časoprostorové, logické, pocitové a citové. Rozsah postižení kognitivních funkcí není rovnoměrný a některé funkce mohou být uprostřed všeobecné zkázy ještě dlouho zachovány. Jednou z nich je vnímání, pamatování a vybavování hudby.

„Darwina dojímal zvuk varhan v místním kostele, přestože nerozpoznával, co hrají.“

Hudba, melodie, hudební skladba představuje unikátní informaci oslovující jak racionální, tak emoční sféru. Vyvolává vzpomínky, asociace, ovlivňuje náladu, uklidňuje či rozrušuje, povzbuzuje nebo uspává, dokonce má vliv na frekvenci srdečního tepu a jeho variabilitu, a to nejen u lidí muzikálních, ale také u osob s absolutním hudebním hluchem.

[hidepost=0][/hidepost]