Čarodějové ze země Sámů

Jejich původ a historii obestírá mnoho tajemství. Přišli Sámové, sobí kočovníci, z dávné pravlasti severských národů za Uralem, podobně jako Evenkové, Jakuti, Tulové a další? Podle staré sámské legendy se zrodili přímo z ledu, který silou svých žhavých očí roztavila Maddarakka, paní Láska. Kdo ví…

Sobí spřežení, závěje a polární záře, tundra a lišejníky i nekonečná tajga, ale i morušky, rostliny podobné jahodníku plodící ovoce podobné žlutooranžovým malinám a blata plná rojů komárů. Stavení podobná indiánským týpí a krásná příroda. To vše je Laponsko. Země rozprostřená v prostoru i čase mezi čtyřmi státy (Norsko, Švédsko, Finsko, Rusko) a nomádskou minulostí i elektronickou současností a budoucností. Mnohotvárná a nepřehledná jako ponorná řeka.

Noid, čaroděj severu
Šaman je šamanem i za polárním kruhem. Stejně jako u indiánů, pygmejů či sibiřských národů, i tady chrání duchovní tradice, čarují a léčí. Vzývá přírodu, jako ve všech končinách světa. Bere na sebe podobu vlka, orla, medvěda. Jako pes vyvádí duši umírajícího ze stezky smrti. „Jsem tvůj věrný pes a volám tě zpět! Anúúúú!“ zní zpěv noida, sámského šamana. I tady šaman užívá konopí a další kouzelné bylinky, které jej při obřadech obřadech přenášejí do jiných sfér, do země duší a duchů. V transu používá rituální bubínky, pomalované figurami mytologických postav, lidí a zvířat, demonstrativně pálené za křesťanské štvanice na noidy a pohanské tradice v 17. století. Nepochopení nechodí po horách, ale po lidech. Laponští šamani, noidové, byli pronásledováni, magické bubny ničeny a kultura (i ty joiky) rozpouštěna, tavena a rozemílána na prach. I Laponsko má své hony na čarodějnice…

[hidepost=0][/hidepost]