Alergie tě nezabije (?)

Slovo alergie dnes není žádný cizí pojem. Pacienti mu rozumějí stejnou měrou jako lékaři, přeřeknutí jsou řídká. Po válce koncem šedesátých let byla alergie (alespoň na západě) zpočátku něčím jako „módní nemocí“. Tento náhled se s rapidním šířením alergických potíží značně změnil.

První historicky známý alergik byl nejspíš egyptskýfaraón Menes. Podle rozluštěného hieroglyfického zápisu měl zemřít na vosí žihadlo. Z dob antického Říma je známá „alergická rodinná anamnéza“ císařů Augusta, Claudia a pravděpodobně i Britannica. Král Richard III. Anglický měl být alergický na jahody. První věcně přesný popis
příznaků senné rýmy pak pochází od Angličana Bostocka z roku 1819, jenž začal prosazovat pojem senné rýmy jako samostatné choroby. O senné rýmě jako o nemoci však běžné obyvatelstvo mluvilo již dlouho před tím. Slovo „allergie“ se v lékařské literatuře poprvé objevilo v roce 1906 na stránkách odborného magazínu „Münchner medizinische Wochenschrift“. Vídeňský pediatr Clemens von Pirquet tu vysvětloval, že mezi „zdravou a škodlivou imunitou“ je rozdíl. Pod pojmem alergie Pirquet původně myslel změněnou reakci organismu na zevní podněty. Dnes se pojmem alergie myslí specifická změna imunitní odpovědi ve smyslu chorobné přecitlivělosti.

[hidepost=0][/hidepost]