Nové testování vlivu MMS na malárii v Ugandě

V tichosti se v Ugandě zopakovaly testy působení MMS na malárii. Opět byla potvrzena účinnost MMS ve 100 % případů. Jak dlouho budou tyto informace o fenomenálním působení na tuto často smrtelnou nemoc potlačovány? Jak dlouho budou umírat děti na nemoc, kterou zvládne MMS vyléčit do druhého dne za pár eur? Časopis Nová Regena se na tomto projektu podílel finančním darem, který byl v Ugandě využit při těchto dalších úspěšných testech.

Milí přátelé a zájemci o MMS,
dne 1. 9. 2013 jsme na Facebooku informovali o novém projektu MMS, v jehož rámci bylo v blízkosti města Jinja v Ugandě ošetřeno proti malárii 200 sirotků prostřednictvím MMS. Iniciátorem byl Mathias, mladý Rakušan, který v současnosti žije v Ugandě.
Několik týdnů předtím mne kontaktoval Bob z Ameriky, kterého velmi zajímalo působení MMS proti malárii. Psal, že je činný v organizaci, která financuje velkoprojekty, a že se chce zasadit o to, aby se tato organizace zabývala malárií, resp. aby podporovala léčení malárie. Později se ukázalo, že jde o klub Rotariánů.
Jelikož byl Bob velmi angažovaný a chtěl sám vidět, jak MMS léčí malárii, pozval jsem ho také do Ugandy, aby se projektu zúčastnil. Přišlo ale rozčarování, když Bob rozeslal e-mail všem Rotary klubům v okolí Jinji a vyzval členy, aby se projektu zúčastnili jako pozorovatelé.
Rotariáni se poté informovali u zdravotního úřadu, kde jim bylo sděleno, že MMS není žádný lék.
Nyní věděly úřady, že budeme opět ošetřovat lidi s pomocí MMS. To jsme nechtěli, protože jsou to právě úřady, které nerady vidí, když jsou lidé prostřednictvím MMS vyléčeni z malárie.
Nastala tedy situace „Dobrý úmysl, chybné provedení“. Opět se mi potvrdilo, že je třeba být velmi opatrný při jednání s lidmi, kteří si myslí, že mohou pro MMS nadchnout organizace. Jsou to většinou lidé, kteří chtějí změnit svět, ale v konečném důsledku, jako v tomto případě, svou zodpovědnost přenášejí na jiné.
Abychom neměli problémy s úřady, zveřejnili jsme tedy pro jistotu, že od připravovaného projektu upouštíme.
Jelikož se však tento projekt nekonal v Jinje samotné, ale ve vesnici, jejíž jméno nikdo neznal a která se nacházela asi 30 minut jízdy autem od Jinji, odvážili jsme se přesto projekt provést.

Jak k tomuto MMS projektu došlo?
Když byl Mathias před dvěma roky poprvé v Ugandě, seznámil se se Simonem – mladým knězem, který se tenkrát staral o sirotky a vedl malou organizaci. Mathias dnes podporuje Simona, jak jen může. Existuje dokonce malá škola, ve které vypomáhá při vyučování.
Když uslyšel Mathias o projektu Červeného kříže a viděl videa na YouTube, musel myslet na nemocné lidi ve své oblasti. Přání těmto lidem pomoci stále sílilo. Ukázal filmy Simonovi. Ten byl nadšen a velmi stál o to, aby bylo lidem v jejich okolí podáváno MMS.
Zde jsou znovu linky k oběma filmům o projektu Červeného kříže:

Dne 29. září 2013 jsem obdržel od Mathiase následující e-mail:

„Dobrý den,
jsem teď v Jinje a budu vyučovat sirotky. Asi před dvěma měsíci jsme telefonovali a říkal jste, že přijedete v říjnu do Ugandy a že bychom zde v Jinje mohli ošetřovat lidi MMS. Je to ještě aktuální?
Srdečné pozdravy
Mathias“

Tento e-mail mne velmi potěšil, protože mi dal pocit, že nejsem v Ugandě činný sám. A dostal jsem znovu možnost dokumentovat účinnost MMS u malárie. Po tomto e-mailu šlo všechno velmi rychle. Samozřejmě bylo ošetření MMS ještě aktuální. V dalších dnech jsme byli v opakovaném e-mailovém a telefonním kontaktu a probírali jsme další organizační opatření.

Přípravy
Během jednoho týdne bylo vše naplánováno. Pro provedení krevních zkoušek jsem zajistil laborantku s mikroskopem. Koupil jsem 250 rychlotestů na malárii pro předběžné vyšetření a zkontaktoval stejného kameramana, který už rok předtím dělal filmové záběry pro Červený kříž.
Mathias se postaral o ubytování s elektřinou. A také o stoly, židle, stan, lékaře se třemi zdravotními sestrami a o dárek, který jsme slíbili každému nemocnému malárií, který přijde na druhou krevní kontrolu dalšího dne.
Ve středu 9. října měl projekt MMS začít.

Cesta do Jinji
V úterý odpoledne jsme byli připraveni a vyjeli jsme s kameramanem a laborantkou do Jinji, města vzdáleného 100 km od Kampaly, kde jsem poprvé osobně potkal Mathiase. Byl jsem velmi překvapen, když stanuli Mathias a Simon přede mnou – oba byli mladí muži jen něco před dvacet.