Má autoimunitní pacient naději?

Autoimunita označuje imunitní odpověď organismu na vlastní složky – autoantigeny – v důsledku kombinace vnitřních a vnějších vlivů. Taková reakce mnohdy vyvolá autoimunitní onemocnění, rovněž se hovoří o poruše autotolerance. Zmíněná choroba postihuje asi 5 % populace (častěji ženy), ovšem počet případů narůstá.

nemocnění se dělí na lokalizovaná (reakce je namířena proti orgánu) a systémová, kdy bývá postiženo orgánů více. Mezi známější choroby z první skupiny patří cukrovka I. typu, autoimunitní hemolytická anémie, chronická gastritida typu A, Graves-Basedowova struma, primární biliární cirhóza, zatímco do druhé slupiny chorob patří kolagenózy, revmatoidní artritida, Sjögrenův a Reuterův syndrom. Na rozhraní stojí choroby s převažující manifestací v určitém orgánu, avšak provázené výskytem autoprotilátek proti orgánově nespecifickým antigenům (např. autoimunitní hepatitidy, nespecifické střevní záněty atd.). Autoimunitní onemocnění postihují prakticky všechny tělesné orgány – kůži, klouby, plíce, ledviny, centrální nervový systém (roztroušená skleróza) atd.

Strava a stres rozhodují
Příčiny vzniku autoimunitního onemocnění mohou být různé – vyvolané poruchou genomu, špatnou funkcí hormonů, ale např. také infekcí, UV zářením, farmaky či chemickými látkami.
Významnou, stále podceňovanou roli hrají také stres a výživové faktory.
Nastupující autoimunitní choroba se projevuje zánětlivým poškozením tkání – zánět se někdy spontánně nebo léčbou zhojí. V opačném případě nemoc postupuje v rámci jednoho či více orgánů. Cílem léčby je zabránit reversibilnímu poškození. Nejčastěji se léčí pomocí nespecifické imunosupresivní a protizánětlivé terapie. Cílové orgány poté bývají poškozeny a pokud se nezdaří substituce příslušnými hormony, transplantace orgánů či kloubní náhrady, pacient umírá.
Autoimunita má mnoho bodů styčných s alergií. Oba druhy chorob se lékaři v celém světě pokoušejí ovlivnit experimentálně: např. autotransplantací a imunoablací, genovou terapií, změnami na molekulární úrovni, opakovaným podáváním antigenů různých dávek, blokátorů apod.

Jak vidí imunitní systém celostní medicína
Autoimunitní nemoci patří k nejzávažnějším chorobám imunitního systému, neboť jedinec si sebedestruktivní proces nese sám v sobě. Medicína je v těchto případech dost bezmocná: imunitní systém se chová zcela neadekvátně, vykolejeně – ve snaze bránit se napadení viru, bacilu, toxinu, alergenu a dalším nebezpečím tvoří protilátky. Ty pak napadají vlastní tkáň. Jde o uzavřený kruh, neléčitelný běžnými syntetickými léky.
U pacienta mají specialisté k dispozici potřebná imunologická vyšetření, s jejichž pomocí mohou skutečně podrobně sledovat nejen aktuální stav imunitního systému, ale také všechny jeho reakce, hladiny protilátek, typy antigenů atd. – to znamená prostě vše, co se v imunitním systému konkrétního pacienta děje. Zatím však ani největší specialista nezná příčiny onemocnění, neví tedy, proč se tak děje.
Vždycky jde o duši!
Od 80. let 20. století se mezi vědci ví o tzv. biologických metodách, které zkoušejí jiný přístup k autoimunitním chorobám – snaží se naučit imunitní systém reagovat správně. Tzv. receptorová imunologie posouvá diagnózu i následnou léčbu směrem k objasnění příčinné podstaty autoimunitních chorob.
Lékaři, kteří praktikují celostní medicínu, upozorňují na výsledky výzkumů, jež ukazují, že značné procento pacientů s autoimunitním onemocněním prožilo hádky rodičů, ponižování, pokořování, zesměšňování a ztrapňování rodinou i sourozenci – výsledkem bývá snížené sebevědomí, u pubertálních dívek mentální anorexie. V dospělosti pak následují konflikty s partnery, rozvody a ztráty zaměstnání. Ze všech zmíněných prožitků plyne snížené sebevědomí a program sebedestrukce. K dalším častěji se vyskytujícím prvkům patří virová, bakteriální a plísňová onemocnění provázená podáváním antibiotik, silnější reakce na očkování, kouření. Ostatně lidé, kteří prošli stresem, strachem, úzkostmi a obdobími nelásky, mají narušený imunitní systém a dvojnásobné riziko vzniku některých chorob (včetně astmatu, artritidy, bolestí hlavy, srdečních chorob včetně autoimunitních nemocí).
Populární MUDr. Josef Jonáš považuje však právě lidskou duši za prapříčinu všech zdravotních problémů. K zásadním se pak řadí stresy.