MMS – rakovina slinivky břišní

Čtenáři Nové Regeny si jistě vzpomínají na příběh z Německa, který jsme zveřejnili v jednom z předešlých čísel našeho časopisu. Tam bylo lékařsky podrobně zdokumentováno vyléčení rakoviny slinivky břišní pomocí MMS u paní, kterou osobně zná Leo Koehof. Paní se dodnes těší pevnému zdraví a je zcela v pořádku. Nyní zde máme podobný příběh z České republiky. V otázkách užívání MMS jsou nejvíce cenné přímé osobní zkušenosti lidí. Jejich příběhy a poznatky. Zde vám jeden z mnoha přinášíme. Paní Mirka J. mě oslovila na veletrhu Biostyl s potřebou sdělit svoji osobní zkušenost s léčbou své maminky pomocí MMS co nejvíce lidem. Využívám tedy vstřícnosti časopisu Nová Regena k tomu, aby se o tomto dalším příběhu z mnoha, dozvědělo co nejvíce lidí.

Sešly jsme se týden po veletrhu v tiché kavárně, kde mi paní Mirka vyprávěla příběh své maminky…
Mojí mamince je právě dnes 68 let. Jsou to ty nejhezčí narozeniny o to víc, že podle lékařů už tu s námi dávno neměla být… Od dubna 2010 začala mít bolesti a začala velmi hubnout. V květnu začala docházet na internu do Vinohradské nemocnice. Bolesti se stupňovaly. Maminka vždy přišla k lékaři, popsala svůj stav, paní lékařka udělala nějaké testy, vždycky nic nenašli a maminku poslali domů se slovy: „No vidíte, jste zdravá, je to v pořádku, nic jsme nenašli…“ Situace se opakovala. Takže takhle to pokračovalo až do října, kdy maminka měla už veliké bolesti a zhubla celkem 30 kg. Doktor docent xxx se rozhodl operovat s podezřením na cystu. Maminku tedy otevřeli a zjistili, že se nejedná o nějakou cystu, ale o rakovinu slinivky břišní. Že nádor je tak velký, že ho už nelze odstranit. A bohužel jsou již také metastázy v játrech. Když jsem se ptala lékaře na prognózu, řekli mi, že mamince zbývá maximálně měsíc, dva, … života. Nedali mi vůbec žádnou naději. Neřekli mi víc. Mamince zbyla jen pooperační kýla…

To muselo být těžké…
Bylo to šílený, ale za nic jsem se s tímto smířit nechtěla. Mamince doporučili jen onkologii v Thomayerově nemocnici v Praze- Krči, kde paní doktorka řekla, že chemoterapie u rakoviny slinivky je téměř neúčinná. V podstatě nulová úspěšnost. A že si ještě otráví celý organismus, zničí imunitu, takže by to nedoporučovala. Většinou se těm lidem přitíží a nemá to žádný efekt. Tak jsme se domluvily tak, že se souhlasem mým a maminky uděláme „léčbu“ tišící bolesti. Takže mamka brala 10 ibalginů denně, 10 paralenů, brala to asi půl roku. Pak jsme se dostali k paní doktorce do Krče na centrum léčby bolesti, a ta navrhla jiná analgetika na bolest. To se pak bolesti mírně zlepšily.

Kdy jste tedy začali léčbu pomocí MMS?
Ještě když byla maminka v nemocnici, řekl mi jeden známý, který tam pracoval, o MMS. Zaujalo mě to a začala jsem hledat informace. Ihned po příchodu z nemocnice, v listopadu 2010, jsem MMS1 mamince nasadila a ona ho začala užívat. Po jedné kapce každou hodinu. Osm hodin denně. Později jsme přidaly MMS 2. Mám to velké štěstí, že mám s maminkou hezký vztah a ona mi věří. Dá si ode mě poradit a zcela mi důvěřuje.

To myslím je také velmi důležité. Obzvláště, když bojujete s tak silným nepřítelem, jako je rakovina. Bojujete vlastně společně. Musíte brát MMS jako spojence, jako přítele. Ne se jen podvolovat. Neboť i léčba MMS je lehce omezující a zprvu nepříjemná. Ale proti chemoterapii či ozařování je to snadné, přesto účinné. Jak to maminka snášela?
To víte, začátky nebyly jednoduché. Lehká nevolnost, lehčí průjmy… ale maminka to nepřestala brát. Hodně jsem ji podporovala. Vydržela a tělo si zvyklo. Mamka se stabilizovala. A protože se zabývám zdravou výživou, přidali jsme ještě Reishi, takzvanou „houbu nesmrtelnosti“. Mamka po nějaké době začala přibírat.

[hidepost=0][/hidepost]